jen poznámka k vlivu těch superbohatých na celou společnost: To co se řiká, je takové zjednodušení myšlenky. Ti superbohatí kolem sebe mají určitou "servisní strukturu pro obsluhu svého mamonu" která je dalece větší a hlubší, než těch pár samotných superboháčů. Do toho servisu patří i jim nepodřízené servisy, které taky konzumují zdroje (např, specifická oblast hazardu s velkým kapitálem) nicméně lze si představit, že kdyby tu nebyly tak extrémní nepoměry v akumulaci majetku (nejen peněz) tak by neexistovala ani ta servisní vrstva, která defakto dělá i účinné ochranné pásmo přebohatým. Oni jsou loajální k superbohatým, protože bez nich by nebyli tím, čím jsou. Proto je budou dokrve bránit.
Jak se vypořádat s "neřešitelností" těchto společenských strategií, které vedou k nerovnováze? To je bohužel zásadní otázka na sestavení struktury celé společnosti a jak tato společnost sama sebe vnímá.
Aktuálně se vnímá tak, že superbohatství je žádoucí a je esencí úspěchu. Tímto setupem je ale bohužel nakonec všem lidem předplacena vstupenka do pekla.
Dovolím si navrhnout určitou paralelu z říše přírody, konkrétně např. zvířat. Žádné zvíře po svých předcích nedědí majetek, (když pomineme nějaká "stará hnízdiště"...) tedy potomci dědí pouze genetickou informaci, instinkty a pak už je na procesu učení co se naučí. Když přijde smrt, nic dalšího se nedědí. Zvířata pro sebe neakumulují majetky.
Lidská společnost je pochopitelně "dokonalejší" tak by si mohla vymyslet nějaký lidský mechanismus, kdy do určité míry se děje vše jako dosud, ale od okamžiku, kdy dojde k nějakému přetečení zdravé míry hromadění, tak by se mělo po smrti vstřebat zpět do společnosti, .. lhostejno jak si to ta společnost pro sebe vymyslí. Prostě se to vrátí zpět. Tím začne být celá společnost nevyčerpaná a bude mít postupně kapacitu na péči o sebe.
S nástupem korporací se akumulace majetku a tedy i moci dramaticky zvrhla, je to mimořádně výkonný a efektivný způsob akumulace majetku a přesun odspodu nahoru. A to i napříč časem, ten majetek může putovat jak z minulosti, tak být půjčován z budoucnosti.
a to je průser.
Dokud se nepřemění ten průser na něco jiného, co bude mít udržitelný cyklus, nic se nezmění ani s řešením změn klimatu.
Spousta věcí je pro hloupé lidi nemyslitelných. Až se pak stanou nevyhnutelnými a nedobrovolně vykonanými.