Klimatická žaloba:
Martin Abel:
·
⚖️ "Kauza století"
Tak nedávno nazvala klimatickou žalobu jedna právnička Ústavního soudu. Soud si teď v kauze století vyžádal posudky univerzit 🏛️
Co mu odpověděly❓
🐩 Už jsem tu psal, že o stížnosti spolků občanů na nečinnost vlády v boji proti změně klimatu rozhodne plénum ÚS. Plénum se přitom věnuje jen nejdůležitějším kauzám. Po vlastní, bezprecedentně pečlivé analýze si teď vyžádalo i amicus curiae od právnických fakult UK, MU a UPOL a také od Akademie věd ČR.
‼️ Posudky v mnohém dávají za pravdu klimatické žalobě.
Třeba Ústav státu a práva AVČR upozorňuje, že ČR selhává ve všech aspektech, které Evropský soud pro lidská práva zohledňoval při posuzování švýcarské klimatické stížnosti: nevyčíslila si na vědeckém základě emisní cíle, nedala jasný harmonogram, nepoužila závazné formy práva. Podle Ústavu se ČR chová jako "černý pasažér". Právnická fakulta UK doplňuje, že v řízení klimatické politiky je úplný chaos a nikdo neví, za co zodpovídá. Mimochodem, tohle všechno jsem rozebíral v loňském policy paperu "Zelená transformace: Proč Česko nemá plán?" (link v komentáři).
🚨 Klimažaloba každopádně dávno přestala být o tom, jestli stát dělá dost, nebo ne. To, že nedělá dost, nerozporoval v kauze nikdo - dokonce ani někteří žalovaní. "Kauza století" začala být o tom, jestli má stát >>vůbec nějakou<< právní povinnost vytvářet podmínky pro snižování emise skleníkových plynů. Nejvyšší správní soud řekl, že ne, protože klimatické cíle si stanovuje jen unijní zákonodárce, ne český, a v ústavě žádné klimatické cíle nenašel 🔍
🏛️ Oslovené instituce s tímto výkladem zásadně nesouhlasí, protože by to de facto vyprázdnilo ochranu práv. A říkají, že pokud na specifikaci a plnění svých klimatických závazků rezignuje stát, je úkolem soudů tuto ochranu poskytnout.
Upřímně mě mrzí, že to muselo dojít až sem. Prvoinstanční soud tento právní rozměr i v jeho přírodovědném kontextu viděl. Bohužel narazil u textualisticko-formalistického senátu NSS. Slova "formalismus" a "textualismus" mají v právní teorii zavedené významy. Formalismus je představa, že právo je uzavřený systém a soudci rozhodují případy mechanickým uplatněním předem daných právních pravidel. Textualismus k tomu připojuje důraz na právní text (verbum legis) jako samostatného nositele pravidla. Jejich společnou výhodou je respekt k demokratickému principu; nevýhodou to, že jsou úplně k 💩 pro ochranu práv v dynamicky se měnícím světě, což už před 70 lety rozpracoval kultovní právní filozof H.L.A. Hart (tzv. "otevřená textura" práva). Co je nejhorší, soudci na NSS to všechno podle mě vědí, jenže proč to uznávat, když se můžete za vznešené ideály demokracie a dělby moci schovat kdykoli, kdy vám vyhovění stěžovatelům není po chuti?
Doufám, že se brzy dočkáme plenárního nálezu ÚS o klimatické žalobě, který nás posune o něco blíž nejen klimatické spravedlnosti, ale i liberálně-demokratické právní tradici.