LINKOS: no celý ten "nerůst" je veřejností špatně chápán. Oni to berou, že když si letos daj jedno pivo, nesměj si příští rok dát dvě piva. Jako omezení konzumu.
Spíš jde o to, že pokud chceš speciálně u fosilních paliv najet 2x tolik kilometrů nebo vytopit 2x tolik baráků, tak ti vzhledem k charakteru ekonomiky prostě vzrostou emise víc než 2x. Problém není růst jako takový, problém je exponenciální charakter růstu: spotřebovat 2x tolik ropy znamená vytěžit (a spálit) ve skutečnosti daleko víc, než 2x tolik.
Kdyby se podařila mezi lidi rozšířit tahle základní matematická intuice o ekonomice, stejně jako základní fyzikální intuice o to radiační rovnováze Země a absorbci různých vlnových délek, apod., hodně by to pomohlo. Přitom to není žádná pokročilá věda, je to oboje cca nejvýše 19té století (ta matika spíš tak nejvýš 18té.). Dá se říct, že jde o "kupecké počty" a "selský rozum" přírodních věd, v podstatě.
Pointa mikroekonomiky a peněz ale současně je, že lidi od téhle analýzy osvobozuje. Takže hospodský objedná 2 sudy piva místo jednoho a najednou se diví, že zaplatí 2x tolik. Čeká u dodavatele úspory z rozsahu, které on sám pociťuje, tak čeká, že ekonomika jako celek jich přece musí dosahovat taky. "Sixpack joe" mentalita. Jenže tak to není: kromě úspor z rozsahu jsou i náklady z rozsahu, ty jsou projevem všeho, co vede k exponenciálnímu růstu spotřeby primárních zdrojů.
Podle mě špatný narativ "nerůstu" vzhledem k většinové společnosti je jedním z největších problémů. V Evropě je problém znásobený elitářstvím akademických elit; při vší nedůvěře k Americe je třeba přiznat americkým myslitelům, že jsou zvyklí působit na nějakém trhu idejí a snažit se vše vykomunikovat jednoduše (to ale vedlo k polarizaci společnosti a soutěži o přízeň úplných blbců...).
Skutečně je potřeba ty mechanismy vysvětlit tak, aby to chápal i průměrný blbec. Zjednodušení na "stromy dobrý, soukromý tryskáče špatný" je sice možná deterministický výsledek algoritmické komprese celého toho příběhu, ale lidi nechápou tu tragédii růstu. Pro ně jsou mikroekonomicky auto fixní náklady, kilometry variabilní náklady, 2x tolik kilometrů je celkově nestojí 2x tolik. Pro makroekonomiku ale 2x tolik kilometrů představuje nutnost růstu klidně 3x nebo 4x.... nejen EROEI paliv, ale i stavba dálnic, apod.
Udržení spotřebitelská iluze úspor z rozsahu je tedy vlastně hlavním politickým zadáním a pastí, do které se demokracie dostává. A podle mě se to nedá vyřešit emocionálně a intuitivně, musí stoupnout počet lidí, co to pochopí.