Duha newsletter

...

volby se blíží a my rekapitulujeme vládu Petra Fialy! Ta navrhla a v Parlamentu prosadila opravdu výrazné zlepšení zákonů pro rozvoj obnovitelných zdrojů energie. Třeba zjednodušení výstavby a instalace obnovitelných zdrojů, sdílení elektřiny, její ukládání i chytré řízení spotřeby.

Není to však jen zásluha vlády, ale i tlaku energetické krize a také termínů evropské legislativy, které často vypršely už za předchozí vlády. Samozřejmě v některých případech nedošlo k tak velkému posunu, jaký je potřeba. Ale bez naší práce by některé ze zákonů nebyly a některé další by byly horší. Například jsme pomohli prosadit sdílení elektřiny i rychlejší výstavbu větrných turbín či zabránili zdražení elektřiny o dotace na uhelné elektrárny.

Co je ale úplně nejdůležitější – všechny klíčové vládní novely podpořilo i hnutí ANO a Piráti a některé i SPD. Teoreticky bychom tedy mohli očekávat další příznivý vývoj, ať už bude příští vláda jakákoli.

V dnešních turbulentních časech se na to ale spolehnout bohužel nemůžeme. Zároveň musí příští vláda pokračovat v odstraňování bariér a přijatá opatření taky zavést do praxe.

2021: Sérii pozitivních legislativních změn zahájila už vláda Andreje Babiše novelou zákona o podporovaných zdrojích energie – s podporou tehdejší opozice. Od té doby se vypisuje podpora pro větrné elektrárny formou aukcí.

V roce 2022 navázala současná vláda s Lex OZE I: Zvyšuje se hranice, do které není nutné mít na fotovoltaiku stavební povolení – z 10 na 50 kW (to už odpovídá třeba elektrárně na střeše velké školní budovy). Novela taky deklaruje větrné elektrárny jako veřejný zájem, kdy je lze stavět i bez výslovného zakotvení v územním plánu.

Lex OZE II: Naprosto přelomový český „zákon o komunitní energetice“, na němž má lví podíl Unie komunitní energetiky, kterou jsme založili společně s organizací Frank Bold. Umožňuje sdílet elektřinu i bez obchodníka – buď v rámci energetického společenství nebo jeden na jednoho (či v malé skupině) coby tzv. aktivní zákazníci. To přináší obcím, firmám i domácnostem možnost společně pokrývat spotřebu a vzít energetiku do vlastních rukou.

Lex OZE III: Rozšiřuje možnosti využívání akumulace energie a poskytování flexibility (přizpůsobování spotřeby výrobě) i její agregace – tedy spojování jednotlivých odběratelů nabízejících flexibilitu do jedné skupiny, což může významně přispět ke stabilitě elektroenergetické soustavy.

Lex plyn: Tahle novela (nejen) energetického zákona ze začátku vypadala spíš jako Lex uhlí – protože měla umožnit dotování uhelných elektráren. Tomu se nám ale podařilo zabránit! Lex plyn nakonec obsahuje doopravdy jen velmi limitovanou uhelnou pojistku, a navíc zařazuje větrné elektrárny mezi „stavby pro energetickou bezpečnost“.

Zákon o urychlení využívání obnovitelných zdrojů: Zavádí koncept akceleračních zón – oblastí, kde není střet s ochranou přírody a dalšími veřejnými zájmy a můžou se zde rychleji povolovat hlavně větrné elektrárny. Také garantuje obcím příjmy z větrných elektráren.

Výsledná podoba zákonů vůbec nemusela dopadnout tak dobře – společně se nám ale hned několikrát podařilo zatrhnout škodlivé návrhy a prosadit pozitivní změny. A držet směr dál ve světě, kde se ke slovu místo faktů čím dál víc dostávají dojmy a dezinformace, rozhodně nebude procházka růžovým sadem.

OMNIHASH: tohle jde do jisté míry říct i o akumulaci tepla, a stejně nikdo nechce na zahradě stavět vodojem... přitom bazény, který maj srovnatelnou inženýrskou náročnost, si lidi pořizujou...

chceš pít dešťovou vodu, jo? no já nevím, mě přijde dobrá tak na zalejvání... jasně, když nejdřív necháš déšť trochu umýt střechu...

DZODZO: páč jsou lidi úplně marný. Tohle není nic, co by nezvládli nejchudší Indové pomocí motyk, ale my to tu budeme řešit ještě třicet let. Přitom stačí jeden vejlet do Hornbachu pro pár plastovejch velkokapacitních nádrží a odpoledne s bagříkem.

XCHAOS: to technologicke zasobovanie vody este bude sranda, my napr. v studni nemame pitnu vodu, takze ak vyschne vodovod, tak si mozeme leda tak omocit nohy

u nasich na slovensku v zahradkarskej osade uz teraz pustaju vodu iba 2x do mesiaca, naivne som si myslel, ze bude este fungovat taky erarny vodovod co tam bol pod jednou zahradkou, ale odpojili aj ten a studanky co som tam poznal okolo v lese uz su tiez povysychane, hlavne ze si tam niektori nacierno postavili chaty, to sa im tam bude labuznicky relaxovat bez vody :)

TADEAS: to samozřejmě není optimistická budoucnost, ale dnes je spousta lidí závislích na technologickém zásobování vodou, dokonce i potravinami, zejména v mírném pásmu žijeme v zóně, kde v zimě bez vytápění lze zmrznout. Na technologii vytápění jsme v Evropě závislí už desetitisíce let, dá se říct, předtím šlo přežít jen v jeskyních. Klimatizace není žádný závratný hi-tech. Je to prostě kompresor, specializovaný.

Nechci tím obhajovat klimatickou změnu, je to obrovský průser, a v zemích, kde bez klimatizace nepůjde přežít podstatnou část roku, je to fakt alarmující. U nás počet dnů, které nepůjde přežít odpoledne bez klimatizace, asi nepřesáhne počet dní, kdy nejde přežít druhou půlku noci bez vytápění nebo velmi teplého oblečení.

Příroda ale bude mít s vedrem větší problém, než my lidé. Řada druhů u nás není na takové teploty adaptovaná.

XCHAOS: nemajetní (neklimatizovaní) vyhynou...

TADEAS: ty si robis srandu, ale my jak doma nemame klimku, tak som sa obcas v tych horucavach chodil schladit do garaze do auta

A method to identify positive tipping points to accelerate low-carbon transitions and actions to trigger them | Sustainability Science
https://link.springer.com/article/10.1007/s11625-025-01704-9

Meeting the Paris Agreement to limit global warming to “well below 2 °C” requires a radical acceleration of action, as the global economy is decarbonising at least five times too slowly. Tipping points, where low-carbon transitions become self-propelling, could be key to achieving the necessary acceleration. We deem these normatively ‘positive’, because they can limit considerable, inequitable harms from global warming and help achieve sustainability. Some positive tipping points, such as the UK’s elimination of coal power, have already been reached at national and sectoral scales. The challenge now is to credibly identify further potential positive tipping points, and the actions that can bring them forward, whilst avoiding wishful thinking about their existence, or oversimplification of their nature, drivers, and impacts. Hence, we propose a methodology for identifying potential positive tipping points, assessing their proximity, identifying the factors that can influence them, and the actions that can trigger them. Building on relevant research, this ‘identifying positive tipping points’ (IPTiP) methodology aims to establish a common framework that we invite fellow researchers to help refine, and practitioners to apply. To that end, we offer suggestions for further work to improve it and make it more applicable.