plnou parou back ,)
Martina Skohoutilová: Státní rozpočet na rok 2026 vysílá zvláštní signál - Ekolist.czhttps://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/martina-skohoutilova-statni-rozpocet-na-rok-2026-vysila-zvlastni-signalStátní rozpočet na rok 2026 vysílá zvláštní signál.
Kapitola Ministerstva životního prostředí je výrazně krácena, zatímco Ministerstvo průmyslu a obchodu jde na více než dvojnásobek. MŽP má nejmenší rozpočet ze všech ministerstev.
Jasná struktura priorit. Životní prostředí je stále chápáno jako doprovodná agenda. Nebo spíše agenda na obtíž.
Současné hospodářské strategie mluví o růstu, inovacích a konkurenceschopnosti. Přehlížejí ale jednu základní věc: že příroda je jedním z předpokladů hospodářského rozvoje, že ekonomika stojí na vodě, půdě, stabilní krajině a předvídatelném prostředí.
V klíčových dokumentech i v rozpočtech se ale stát stále chová, jako by šlo o okrajovou agendu nebo brzdu, kterou je potřeba osekat. To není moderní ekonomické myšlení. To je provozní slepota.
Tenhle přístup ignoruje ekonomická rizika vyplývající z degradace přírodních systémů a vede k neúplnému pojetí konkurenceschopnosti, stability a dlouhodobé prosperity. Životní prostředí je v rozpočtovém i strategickém uvažování redukováno buď na zdroj surovin, nebo na administrativní překážku. Takto ale ekonomika v realitě nefunguje.
Absence systematického pohledu na krajinu a přírodní prostředí představuje reálné hospodářské riziko. Už dnes se promítá do stability a dostupnosti klíčových vstupů, zejména vody a kvalitní půdy, do kvality surovin i finálních výrobků, do provozních, investičních a reputačních rizik podniků i do rostoucích nákladů na adaptační a krizová opatření.
Zároveň je tento přístup v rozporu se současnou praxí části českých i zahraničních firem. Ty aktivně pracují s kvalitou vody, půdy a krajiny ve svých dodavatelských řetězcích, neomezují se na kompenzace, ale investují do přímých zásahů do území a krajiny. Degradaci přírodních systémů vnímají jako přímé ohrožení kontinuity výroby a dlouhodobé konkurenceschopnosti.
Stát by měl tuto realitu reflektovat, nikoli za ní zaostávat. Pokud hospodářské strategie mluví o růstu, inovacích a konkurenceschopnosti, ale rozpočtová realita snižuje schopnost udržet základní přírodní předpoklady fungování ekonomiky, nejde o vyvážený kompromis.
Rozpočtové škrty v oblasti životního prostředí nejsou úsporou. Jsou pouze přesunem nákladů do jiných kapitol a do budoucích let. Nákladů, které se pak vracejí formou krizových zásahů, dotačních výjimek, kompenzací škod nebo ztráty konkurenceschopnosti.