MATT: claude ti odpovídá:
Tvoje intuice je v zásadě správná – jde o přerozdělení tepla, ne o nový vstup energie. Klíč je v tom, že "globální teplota" je vlastně průměrná teplota povrchu, a ta není totéž co celkový obsah energie v klimatickém systému. Drtivá většina tepelné kapacity Země sedí v hlubokém oceánu, který přímo neměříme.
Za normálních podmínek (a hlavně za La Niñy) pasáty ženou teplou povrchovou vodu na západ Pacifiku, kde se hromadí ve "warm poolu" a teplo se vrství do hloubky. Naopak u pobřeží Jižní Ameriky se intenzivně vynořuje (upwelling) studená hloubková voda. Velká část tropického Pacifiku má proto chladný povrch – málo vypařování, méně tepla předaného atmosféře.
Při El Niñu pasáty zeslábnou nebo se obrátí, teplá voda se rozlije na východ a upwelling skoro ustane. Mnohem větší plocha Pacifiku má najednou teplý povrch, atmosféra se líp prohřívá a je v ní víc vodní páry – což je samo o sobě silný skleníkový plyn a krátkodobě efekt zesiluje. Takže ano, přesně jak tě napadlo: méně tepla se ukládá dolů, víc ho zůstává nahoře, kde to měříme. Studený rezervoár pod povrchem se "neochlazuje" tolik jako jindy.
Trochu kontraintuitivní pointa: dlouhodobě v El Niño rocích Země vyzařuje do vesmíru víc IR (teplejší povrch = větší emise podle Stefan-Boltzmanna), takže z hlediska energetické bilance planeta jako celek během El Niña spíš ztrácí. Jen to z měření povrchové teploty není vidět.