Dotaz do pléna (a malý trigger warning), děláte tu někdo potenciálně traumatizující výzkum? Jak přistupujete k duševní hygieně a obecně jak předcházíte psychologickým následkům při práci s materiály drastického obsahu?

Shodou okolností se ke mně dostalo toto https://www.bellingcat.com/resources/how-tos/2018/10/18/prevent-identify-address-vicarious-trauma-conducting-open-source-investigations-middle-east/ a nepříjemně mě překvapilo, že mě vlastně nikdy nikdo o rizicích obdobné práce nepoučil ani jako studenta, ani jako doktoranda. Vyučující se mnohdy naopak ztotožňovali s agresory (zdravíme pražské trestaře a experty na římské právo), a celkově začínám mít pocit, že důsledky tohohle zanedbání nejspíš přispěly i k slušnému vyhoření po dokončení PhD studia a vlastně až nějaký článek o Iris Chang mě poprvé tak nějak upozornil, že to nemusí skončit jen vyhořením. Tak chci změnit způsob práce i do budoucna, a případně dát i doporučení studentům, protože např. v oblasti mého výzkumu je ten potenciál pro sekundární traumatizaci docela vysoký.

JINX: jo tohle se na kazdy skole jmenuje jinak, u nas to je iga, jinde si vybavuju trochu jine zkratky. Co se tyce vlaku, tam je rozdil minimalni, treba u regiojetu bezne jezdim vyssi tridou, kdyby nekdo prudil, tak proste reknes, ze jiny listly byly vyprodany, business class ti ale opravdu nezaplati :)

JINX: v německu jsme před 20 lety vlakem jezdili jedničkou, ale letadlem turistické třídě. v česku, jak říká níže pan kolega to bylo vždy druhou třídou vlakem a letadlem turistická.

JINX: z mé zkušenosti se v ČR od akademiků žádá až extrémní asketismus, s výjimkou situací, kdy to schválí vedoucí katedry, to jsme pak jeli z Olomouce do Prahy jedničkou :)

DOBYTEK: nevím, jestli by se mi vůbec chtělo do spolupráce, v níž by byla až taková nedůvěra.