Už je to pár let, ale emoce a vzpomínky, které mozek v sebeobraně vypnul a skryl, abych se nezbláznila, jsou pořád částečně mimo dosah. Spoustu věcí si proto nevybavím. A když řeknu, že ve mně některé věci nevyvolávají žádné emoce, tak je to prostě fakt. V některých oblastech jsem opravdu bezcitná.

Uplne bezne mluvim sam se sebou nahlas, kdyz jsem sam. Venku vedu rozhovory v hlave.

Býval jsem dost introvertní a lidi jsem vedle sebe moc nesnesl a bavil jsem se spíš sám. Dnes mi to nikdo nevěří. Postupně jsem to dost překonal a společnost i celkem vyhledávám, ikdyž všeho dost. Takovej osobní rozvoj... Lidi, co se vyhýbaj a jsou tak plachý, že ani neodpověděj na pozdrav, mě trochu provokujou. Jo, mohl bych to mít stejně a v situacích typu zkušebka v nový práci se tak občas zvládl chovat taky. Ale lidi fakt nekoušou...

The Irishman mě nudil a dokoukal jsem asi 20 minut.

Strašně často si vymejšlim důvody, proč někam nemůžu. Myšleno události vyžadující sociální interakce, hlavně třeba firemní večírky, týmbyldyngy a podobně. O čas to ale odnáší i rodina. A pak sem doma a šťastnej, že se nemusím nikde družit a juchat. A hlavně mluvit.

Vánoce mám zdálky rád, ale naživo jsou dost nepříjemný. Finančně, citově, časově strašně krvácím. A z vánočního jídla a chlastu je mi fyzicky špatně. Chvíle pohody? Naopak, nejnáročnější období v roce.

Nemam rada Jirinu Bohdalovou.

Jedni moji dva kamarádi jsou teplý a mě příjde hrozně cool jak to spolu válej.

dal sem do makovy naplne buchet rum a kdyz sem je dal ochutnat mym muslimskym kolegum, tak sem jim to nerek.

Mam plan B.

I když vím, že je nemocná a nemůže za to, tak mě neskutečně vytáčí jak kašle. Jsem matka roku, fakt :)

Dneska moje pracovní morálka asi bude stejná jako včera. S mladým jsme se každej v práci vymluvili na pracovní schůzku a jeli jsme si domů zamrdat :) :D

PNXNTDD: za mne ne. Nostalgie k předmětům bez ucelu je k nicemu. Pokud te nastroj nejakym zpusobem "učil" kup si stejnej a pridej si to k seznamu lekci.

Rikam to jako clovek kterej v zivote prosel skutecne bodem 0.

Děsně moc se celej zivot snažím bejt spořádaná. A čím dál tím víc se na to chci vykašlat a přijmout ten chaos v sobě.

Tak jsem dnes měla jít na vánoční slezinu..
(né že by se mi tam nechtělo,.. řešila jsem, co si vezmu na sebe, poctivě ubalila dárečky:)
..no a pak jsme s chlapečkem pekli dort.. povídali si..chechtali se nesmyslům...
a pak už bylo plno hodin...a...
.. tak si tu teď nad teplou bezinkou řeším, jak se z té absence vylžu :)