Začínám se bát jezdit vlakem

Pořád miluju, když mě někdo škrábe na zádech. Předu jako kočka.

Jsem asi příliš háklivá na svůj osobní prostor..

Obcas delam picoviny, ze si nalitej schovavam dulezity veci po byte, jako treba prachy na najem a hraju se sebou takovou hru jestli to druhej den uvedomim a najdu to. Je vtipny pak najit obalku s litrama nalepenou pod zidli. Zvlast potom, co jsem zprehalel vsechny knihovny o obsahu 2k knizek.

Jako alergik nesnáším, když kýchnu a někdo řekne "na zdraví", nebo se dokonce urazí, když pak neodpovím "děkuju".

Krom práce skoro na všechno seru, protože jsem hrozně línej.

Nasere me, když mi někdo řekne dobrou chuť. Opravdu k takové osobě cítím chvilku silnou nenávist

1KA: stav se

Kamkoliv přijdu, myju umyvadlo. Děsný.

MADIETTA: Jo tak tohle je mi taky povědomý:D Zase ale ta knížka vydrží člověku celkem dlouho. Třeba teď čtu o trepanacích lebek v době kamenný a stále znovu a znovu žasnu a ne a ne se hnout dál:).
Kolikrát jsem se snažila zapamatovat si alespoň číslo stránky, ale druhý den nevim zase nic. Je to prostě marný.

PETEKKA: sice si záložku do knížky dávám, ale efekt to má nulový. Akce probíhá tak, že si začnu před spaním číst a po druhém odstavci začnu usínat. Následně v jakémsi mezistavu mezi spaním a bděním jakože čtu, v tomto polospánku jsem schopná otočit i několik stránek. Načež automaticky vzorně zastrčím záložku a usnu. Druhý den večer otevřu založenou knížku a nechápavě hledím na text, který mi vůbec nic neříká. Vrátím se o několik stránek zpátky, kde to trochu poznávám, a začnu znovu. Pak začnu usínat... takhle jsem schopná stejných pět stránek číst mnoho, mnoho dní po sobě.

Nejsem schopná si dát záložku do knížky. Prostě ne. Každý večer v ní listuju a hledám, kde jsem teda včera zase skončila. To se mi tak po 5 minutách podaří, pak přečtu jednu dvě stránky a usnu u toho. A další den znova. A příště zas.. :D

Chtěla bych bezpodmínečně vypnout a dělat to, nač mám chuť. Bez následků.

To je dobře

Nevím kdo je Ygritte :E

Nemam rada Ygritte a mela jsem fakt radost, kdyz konecne zdechla.

Vzrusila me dentalni hygiena, predevsim situace, kdy mi omatlal rty vazelinou a rekl "otevrete co nejvic", nasledne mi dal rozvirak do drzky a pres ksicht prehodil hadr. Ze to byl peknej a prijemnej chlap uz byla jen tresnicka na dortu.

strasne mi voni nase mimino...vubec to nechapu :D ne ze by se mi libilo ale voni suprove...

Stěhovací den. Dostal jsem amok z prilis dlouheho intervalu mezi dvema vlaky mezi novym bytem a centrem. Ja vim, je nedele večer... Ale jedna z věcí, na ktere jsme trosku spolihal nestojí za zlamamou gresli. Koupím si auto, goddamit.