pořád si dělám s něčím starosti

nemám rád dřevěný vařečky, když potkám nějakou obzvlášť olezlou a hnusnou, tak ji někdy ukradnu a vyhodím, nebo aspoň se jí snažím "omylem" zlomit nebo nějak znehodnotit

Vsechny moje prezdivky byly muzskyho rodu. Doktor, Čečenec, Kačkystánec a Čumák... Pokud nepocitam Kačkářství

Jsem fakt hrozne nesikovna. :)

ANDY_WARHOL: Ale kdepak, z toho štastný nejsem, já jsem v jádru extrovert a lidi mám rád. A jsem rád i za nově poznané fajn lidi, když už se odhodlám nebo jsem donucen je poznat :)

HOUBA: tak to ti teď nehrozí, musíš být šťastný :-)

Je mi zatěžko vyhazovat věci s lidskou nebo zvířecí podobou. I když je to třeba jen kus rozbitýho plastu...

Jsem nervózní ze sektání s novými lidmi nebo kolektivy. Často se kvůli tomu tomu radši vyhýbám. A celkově jsem děsnej trémista.

bytostne nesnasim politicky komentare u televize kdyz jedou zpravy ... na tohle je expert muj padre, u kteryho sem travil pracovne skoro cely leto a pokazdy sem preventivne vodtah do detskyho pokoje kde sem mel provizorni kancl... bez kazdodennich komentaru typu curak jeden, maj co chteli, tebe meli uz davno vodkraglovat, dobre jim tak, atp. se opravdu obejdu
stejne tak naslouchani debat kolegu, kdy s tonem rebela komentuje nakou situaci a ve vysledku vlastne haji vetsinovej, verejne prospesnej nazor, povazuju za zbytecne ztraceny minuty zivota
to samy sou debaty o covidu, kdy se za poslednich par mesicu na svete vyrojily miliony novejch expertu na epidemie, vseobecne virus typu "samozvanej odbornik rychlokvaska" je pravdepodobne nakazlivejsi nez celej covid...

GREAT_R: četla jsem ovuluju... ale... co to je? Představa sovení u stolu ve mě vzbuzuje tohle

https://i.pinimg.com/originals/f0/03/02/f003025c6d65496708facfe3b611073e.gif

ILIEN:

ILIEN: u jídla často owluju na židli.

ILIEN: Taky neumim sedět "normálně" dýl než pár minut. A nejhorši je jít třeba do restaurace, kde si nohu pod sebe dát nemůžu. Končí to tak, že se furt vrtim, jsem nervózní a vůbec je to strašný :D

Neumím sedět na židli jako normální člověk. Nedokážu sedět v 90° úhlech. SEdím tak, že potřebuju mít minimálně jednu nohu pokrčenou a složenou pod sebou nebo před sebe.
I ve škole i doma jsem za to furt dostávala pojeb, že má sedět slušně, ale já to prostě nevydržím.

Občas mě přepadá pocit, že sem měl v životě víc štěstí, než rozumu a že všechno co teď v životě mám sem si nezasloužil, jako spíš že se mi to všechno prostě tak nějak přihodilo. A že si to tak úplně nezasloužim.

Za volantem auta jsem sedela jednou.
Asi necely dve minuty.
A naposled. :)

někdy vůbec nevím, co dělám.

četla jsem poprvý Stopařova průvodce pár měsíců zpátky, hrozně mě to nebavilo a nechápu ten kult kolem toho