Na vejšce jsem měla v ročníku spolužačku, která byla neuvěřitelně charismatická, inteligentní a krásná. Hrozně jsem ji obdivovala a měla z ní mindrák zároveň. Pak jsme jeli na výměnný pobyt do Berlína a já se tam spřátelila s jednou z našich hostících studentek, moc jsme si rozuměly, dokonce jsme si vyměnily adresy (to ještě nebyly mobily, tak je to dávno). Ona ovšem zjevně tuhle moji spolužačku evidentně taky hrozně obdivovala a mě to žralo, jak jí dává přednost přede mnou. A tak, nevím co mě to napadlo, jsem Němce po návratu napsala dopis, kde jsem svou českou spolužačku neuvěřitelně pomluvila. Jak se na všechny vytahuje, dělá se lepší, využívá své přitažlivosti vůči profesorům, aby měla lepší známky, no hrozný drby a jedovatosti. Dodneška nechápu, co to do mě vjelo a proč jsem to udělala. Možná to bylo vědomí vlastní neatraktivnosti, možná zatrpklost, protože jsem byla po čerstvém dost ošklivém rozchodu a těžce jsem to nesla. Nebo prostě prostá závist, která probublala na povrch. Dotyčná Němka mi pochopitelně nikdy neodepsala, asi si o mně musela myslet dost nepěkné věci. Dodneška, když si na to vzpomenu, tak se za to zastydím.