NEI: Mám z ní stejně ulepenej pocit, jako z laskavýho humoru některejch jedinců. Je plná hřejivé melancholie, která by mě asi měla chytnout za srdíčko, ale nefunguje to na mě, jen to na mě působí prvoplánově. Je plná metafor, který by měly něco sdělit, ale i ty (u mě) selhávaj, protože nemám rád metafory, stejně jako nemám rád, když nejsou lidi schopný mluvit napřímo (mimochodem se nedivím řadě ruskejch autorů, že v rekaci na symbolismus, kterej popisoval věci zásadně metaforama a eště tak, aby se daly vykládat různě, dali dohromady akméismus, kterej naopak popisuje věci tak, jak jsou, jasně pojmenovává a z toho pak plyne vykreslení nějaký estetiky a podobně). Řada těch metafor je strašně okatá, narážím hlavně na obyvatele jednotlivejch planet. Král, byznysmen. Už jako malýmu mi přišlo, že to šustí papírem, i když tehdy bych to nedokázal pojmenovat. Nemám rád samotnou postavu Malýho prince. "Chci nakreslit beránka." "Neumím beránka, tady máš slona v hroznýšovi." "ALE JÁ CI BERÁNKA!" "Ugh, tady máš beránka, je v tý bedně." "Cool." Debil. Btw, že vidí beránka má asi bejt taky nějaká metafora, hádám něco o nezkaženosti dětských duší, které prohlédnou i pod přetvářku a povrch věcí, nevim, fakt nevim. Přijde mi taky, že se to bere strašně vážně. Nemám rád ani ilustrace, ale neřeknu ti pořádně proč, to je prostě estetická záležitost. Ale stokrát milejší mi sou Vonnegutovy malůvky řití.
ZUULUU: No to je další věc.