NEI: Mám rád spoustu pohádek, řada z nich sou pěkný krváky a dokonce čím starší verze, tím víc (btw věděli ste, že existuje stará verze Šípkový Růženky, ve který princ Růženku neprobudí polibkem, ale naprcá ji, Růženka prodělá těhotenství i porod ve spánku a až syn, co se jí narodí, jí vytáhne z prstu trn a Růženku probudí?). Metafory v nich jsou, ale mluvěj jasně, nešustěj papírem tak, jako mě ty v Malým princovi. Vlk, kterej sežere karkulku je pro mě jasná metafora nebezpečí hrozící z cizinců, zvlášť těch, co ze sebe dělaj něco, co nejsou. Metafory ve starejch pohádkách maj jasnej i důvod - varovat, nebo maj ještě starší původ a představujou snahu vysvětlit třeba původ některejch jevů, Perun, Thor a další, to neni nic jinýho než snaha vysvětlit jev, jehož fyzikální původ člověk nemoh znát. Polednice (ne konkrétně ta Erbenova, ale ta, co se vyskytuje ve folklóru slovanskejch národů)? Když když si nedáš bacha, dostaneš úpal a možná umřeš. Vodník? Když si nedáš bacha, můžeš se utopit a umřeš. Ale Malej princ, kterej vidí do nakreslený bedny je metafora čeho přesně? Dětské fantazie? Sám nevim, ale pokud sem se trefil, čpí to pro mě prvoplánovitostí. A k čemu tam je? Vysvětluje? Varuje?
LEJIMADA: Jo, miluju Mumínky!