NEI: Krome bedynky je tam jeste dement, co mluvi s liskou.

NEI: Mám rád spoustu pohádek, řada z nich sou pěkný krváky a dokonce čím starší verze, tím víc (btw věděli ste, že existuje stará verze Šípkový Růženky, ve který princ Růženku neprobudí polibkem, ale naprcá ji, Růženka prodělá těhotenství i porod ve spánku a až syn, co se jí narodí, jí vytáhne z prstu trn a Růženku probudí?). Metafory v nich jsou, ale mluvěj jasně, nešustěj papírem tak, jako mě ty v Malým princovi. Vlk, kterej sežere karkulku je pro mě jasná metafora nebezpečí hrozící z cizinců, zvlášť těch, co ze sebe dělaj něco, co nejsou. Metafory ve starejch pohádkách maj jasnej i důvod - varovat, nebo maj ještě starší původ a představujou snahu vysvětlit třeba původ některejch jevů, Perun, Thor a další, to neni nic jinýho než snaha vysvětlit jev, jehož fyzikální původ člověk nemoh znát. Polednice (ne konkrétně ta Erbenova, ale ta, co se vyskytuje ve folklóru slovanskejch národů)? Když když si nedáš bacha, dostaneš úpal a možná umřeš. Vodník? Když si nedáš bacha, můžeš se utopit a umřeš. Ale Malej princ, kterej vidí do nakreslený bedny je metafora čeho přesně? Dětské fantazie? Sám nevim, ale pokud sem se trefil, čpí to pro mě prvoplánovitostí. A k čemu tam je? Vysvětluje? Varuje?

LEJIMADA: Jo, miluju Mumínky!

NEI: Mám ráda mumínky a Ronju. Nechápu perníkovou chaloupku. Bych ty smrady co mi jen tak ničej dům, bez zeptání narušují statiku stavby a bez dovolení vlezli na pozemek upekla rovnou. Chudák ježibaba a její nulová práva.

NEI: Myslíš, že když mu to vysvětlíš ještě o trochu víc, začne se mu Malý princ náhle líbit? :)

MATEEJ: Jo, tenhle problém mám taky, obzvlášť s Cimrmanama. Jak už je to stokrát provařený, tak se mi z neustálýho hláškování Cimrmanů obracej voči do lebky. Navíc spousta z jejich věcí vůbec nezestárla dobře. Třeba Dlouhý, Široký a Krátkozraký je eště ok, ale koukali sme před časem na Afriku a prostě ne-e. Přesto ale musim říct, že sem rád, že sem měl možnost vidět je naživo, když eště většina z nich byla naživu (pun intended).

"Spadlo ti to Máchale. Asi vítr, Máchale." Ugh.

MATEEJ: jedinej důvod, proč se Malý princ v posledních letech tak strašně hypuje, je ten, že práva k němu přešly do veřejné domény a nakladatelství (množné, nikoli jednotné číslo) nemusí platit autorský honorář. Takže je potřeba ten koláč pořádně nafouknout, aby, když si z něho ukousnou všichni, na každého zbylo víc než pár drobků.

přiznávám se k tomu, že cynicky ve věcech hledám ekonomický kontext. Protože o peníze jde v 99% případů na prvním místě.

NEI: já si třeba u SpongeBoba říkám - to je pro děti?

TAMARIX: viz SALVATOR
Okatý metafory, hřejivá melancholie... Nemá to nic společnýho s dnešní dobou a influencery. Tohle by mě míjelo asi i v jiný době. Zkoušela jsem to číst jako dítě, jako puberťák i jako dospělej a prostě to nejde. :)

Ale je bezva potřeba vysvětlování, proč je špatně, že se nám to nelíbí, když vám jo a moc. Cute. :)

A abych nebyl úplně OT a tematicky navázal:

(Je to přiznání k něčemu, s čím už delší čas bojuji, protože jsem to přikládal stáří a vyhoření, ale jelikož mě to ne a ne pustit, tak to musím nějak přijmout za své a vyrovnat se s tím.)

Nemyslím si, že každá hláška z Cimrmanů, Pratchetta, Monty Pythonů, Červeného trpaslíka, Big Bang Theory a já nevím čeho ještě je tak skvělá, že si zaslouží být všeobecně známá a memeizovaná, takže když ji někdo v rozhovoru naťukne, tak všichni ostatní se musí okamžitě chytit. A čert vem "všeobecně", myslím, že jejich automatická znalost by neměla být vyžadována ani v rámci užšího okruhu geekosféry.

Všechna uvedená díla mám rád, ale odsuď pocuď. Donekonečna opakovaný vtip se opotřebovává, přestává být vtipný a stává se z něj banální vata. Nemluvě o tom, že ne všechny hlášky ze zmíněných děl jsou stejně povedené.

nic si z toho nedelejte, ja se klidne priznam k tomu, ze zas nechapu adoraci Pollocka:p

NEI: Mně vadí spíš pověst té knížky (kterou nevytvářel ani tam sám autor, jako spíš její nekritičtí fanoušci), pověst knížky, která je strašně hluboká a oči otevírající, kterou si KAŽDÝ musí přečíst, protože ho obohatí a posune dál, a KAŽDÉMU se musí líbit.

NEI: Mám z ní stejně ulepenej pocit, jako z laskavýho humoru některejch jedinců. Je plná hřejivé melancholie, která by mě asi měla chytnout za srdíčko, ale nefunguje to na mě, jen to na mě působí prvoplánově. Je plná metafor, který by měly něco sdělit, ale i ty (u mě) selhávaj, protože nemám rád metafory, stejně jako nemám rád, když nejsou lidi schopný mluvit napřímo (mimochodem se nedivím řadě ruskejch autorů, že v rekaci na symbolismus, kterej popisoval věci zásadně metaforama a eště tak, aby se daly vykládat různě, dali dohromady akméismus, kterej naopak popisuje věci tak, jak jsou, jasně pojmenovává a z toho pak plyne vykreslení nějaký estetiky a podobně). Řada těch metafor je strašně okatá, narážím hlavně na obyvatele jednotlivejch planet. Král, byznysmen. Už jako malýmu mi přišlo, že to šustí papírem, i když tehdy bych to nedokázal pojmenovat. Nemám rád samotnou postavu Malýho prince. "Chci nakreslit beránka." "Neumím beránka, tady máš slona v hroznýšovi." "ALE JÁ CI BERÁNKA!" "Ugh, tady máš beránka, je v tý bedně." "Cool." Debil. Btw, že vidí beránka má asi bejt taky nějaká metafora, hádám něco o nezkaženosti dětských duší, které prohlédnou i pod přetvářku a povrch věcí, nevim, fakt nevim. Přijde mi taky, že se to bere strašně vážně. Nemám rád ani ilustrace, ale neřeknu ti pořádně proč, to je prostě estetická záležitost. Ale stokrát milejší mi sou Vonnegutovy malůvky řití.



ZUULUU: No to je další věc.

FAT: no vidis, mit rad maleho prince, to je kontroverzni priznani dle meho gusta.