pri vareni lamu spagety na pulku.

PNXNTDD: Z mého otce se stal po mrtvici hoarder a třídění odpadů je jedna z jeho výmluv, proč nechodit s košem a proč hromadit plech, karton, sklo, papír atd v komoře. Když jsem tam naposled dělal úklid, strašně mě překvapilo, že poté, co jsme toho asi deset tašek vyházeli, je ta komora asi tak o dva metry čtvereční větší, než jsem si vždycky myslel.

Za mě třiďít, když můžeš. A když se to nedá, tak to aspoň nehaž, kam nemáš.

V práci se začalo testovat. Samozřejmě, že se o tom pořád mluví, rozebírá se to etc. No a já jsem to pod tímhle tlakem ve čtvrtek dopoledne dvakrát dostal a zároveň přechodil. Kurva, ale to byl ale slastnej pocit se z toho zase dostat!
Navíc jsem byl odpoledne na testu s negativním výsledkem...
:-D

Nesnáším fronty. Vždycky si v nich totiž přijdu jak blázen, který čeká na zázrak.

Nechávám si teď schválně zaply vyzvánění , strašně mě baví zvuk odchozich sms.. a těch příchozích , protože sotva dejcham.

Nechávám si nárůst něco na způsob plnovousu (ať první, co člověka neupouta není moje pokračující pleš) a přiznávám, že se stydím, že ač špinavý blond mám "to" na tváři zrzave.
A ano, jsem zřejmě do sebe zahledeny bílý heterosexuální muž.

Přiznám se, že se mi nelíbí Gabriela S(K)oukalová a nikdy jsem nechápal, proč ji komentátoři označovali za naši nejkrásnější sportovkyni. Jako ne že by byla vysloveně odporná, spíš mi přijde taková tuctová a nezajímavá. Mezi sportovkyněmi jsou podle mě zástupy mnohem hezčích a zajímavějších děvčat.

LODBROG: že LODBROGovi děkuji za tip na četbu!

Přestože Vlastu Rédla znám osobně a naživo ho nemohu vystát
(páč jsme se párkrát ošklivě pohádali, a taky jsem mnohokrát útrpně přihlížel jak se silně opilý a pod dlouhými mastnými vlasy proplešlý stařík pokouší sbalit k sobě do hotelu nejednu nalitou dívčinu,
a styděl jsem se i za něj),

tak mě úplně děsně baví jeho knížka "My tři a já" (kterou posledních pár měsíců otvírám vždy když už mám oči zcela vysmažené čuměním do mobilu nebo monitoru, a ještě jsem ji nedočetl),
kde krom toho že shrnuje celkem úžasné životní zkušenosti a moudra,
tak líčí jejich hudebnické zážitky z celého světa tak vtipným způsobem, že vždycky ležím smíchy
a pak si říkám "to snad není možný, todleto..." zatímco si utírám slzy a vyděšenému okolí vysvětluju že to nic.

Tenhle literární počin mi přijde natolik výborný, že bych ho vzal na milost, potkat ho zas naživo.
Teda, kdybych ho neznal naživo..

Nechala jsem si natocit pivo do kelimku. Vypila jsem ho pri zapadu slunce, cestou domu liduprazdnou ulici. Pivo bylo vyvetraly a me ted boli hlava.

Hrozně jsem opila samu sebe za bílého dne!