Tak ještě nějaký pohybový přiznání... V dospělosti jsem se zapsala na krav maga, a jeden z hlavních důvodů byl, že jsem si tam chtěla najít chlapa.
Jedna z prvních hodin kurzu, a že se budem učit padat. Takže parakotoul přes překážku. Ehm. Před tělocvičnou plnou potenciálních manželů? Jenže koukám, že čtyři spolubojovníci už se omlouvaj, že tohle teda ne. Tak si říkám, zkusím to, za ty prachy mě to musej naučit, ne? Předvedu hruškoidní zhroucení, za který by se nemusel stydět žádnej důchodce na namrzlým obrubníku a plna očekávání vstávám. "Nohy máš nastavený jako levák a ruce jako pravák," praví trenér a vůbec netuší, že mi právě změnil život, i vnímání sama sebe.
Už dřív jsem si všimla, že nejsem vyhraněnej pravák ani levák. Ale nikdy mě nenapadlo, že to může působit nějaký potíže. Při volejbalovým podání, při gymnastice, při startech, atd. Od tý doby mi spousta věcí začala jít. Stačilo zkontrolovat postoj. Takže jo, tělocvik mi nešel, protože jsem byla nešikovná. Ale proč si takovýhle věci nějakej tělocvikář nevšim?