Na základce jsme měli ve třídě holku, Janu, která "si říkala" o šikanu. Asociální, špinavá, strašný hadry, divná, dítě jedný taky divný učitelky. Naše třídní byla ale skvělá a šikanu netrpěla, dovedla nám vštěpovat, že se máme k sobě navzájem chovat hezky, i když se třeba nemáme rádi. Jednou, tuším někdy ve čtvrtý třídě, ale Pavlík Janě řekl, že smrdí (seděl s ní a fakt smrděla), a ona na něj plivla. Než se strhla bitka, někdo přivolal třídní, bylo nějaký to vyšetřování a ona je klasicky přinutila potřást si rukama před třídou a omluvit se.
S mou nejlepší kamarádkou jsme se domluvily a přinesly druhý den do třídy žínku a hřeben a kartáček na zuby, a po vyučování jsme Janě ukázaly, jak se má mejt a česat a čistit si zuby a ty věci jsme jí daly. A ona pak už tolik nesmrděla a chodila učesaná. Divná byla furt.
Odešla jsem po pátý třídě na gympl a víceméně o nikom ze základky už jsem neslyšela. Po letech jsem se přistěhovala zpátky na rodné sídliště. A za pár týdnů, koho nepotkám. Ze všech spolužáků zrovna Janu. Vypadá pěkně, má hezký děti, a děkuje mi, že jsme jí tenkrát s kamarádkou změnily život, že matka ji i ségru zanedbávala a sociálka nic neudělala, protože to byla učitelka. A že prej jí do tý doby fakt nikdo vlastně neukázal, jak si čistit zuby, použít hřeben, natož aby měla vlastní. A že pak už se o sebe uměla líp postarat, a že má super práci, atd., atd.
A mně stejně připadá furt divná a mám podvědomou touhu nacpat jí hlavu do záchoda. Fakt si připadám hrozně:-(