PHI3K: Mel pro me vyznam jako partner. Kdyz neni partner, tak ten zakladni vyznam pozbyl.
Ja jim preju to nejlepsi, jako vsem lidem, krome Andreje. Ale jako proc se snazit kamaradickovat a dolejzat - nevim. Asi bych si pripadala trapne.

Měl jsem celkem fajn vztah s rodinou jedné i po rozchodu. Kafe, když jsem projížděl jejich městem, sem tam zpráva, jestli je vše ok. Ale nenesla tu ideu kontaktu nejlépe, tak jsem to utnul. Bylo to tehdy asi moc čerstvé a chtělo to více času.

S jednou dávnou ex super vztah, snad až přátelství, úplně nečekaně.
Se zbytkem jsme tak nějak v pohodě a mám pocit, že mě rády párkrát do roka vidí. A já je.
Od dvou jsem se později dozvěděl, že mě chtěly vidět, ale bránil jim v tom tehdejší žárlivý přítel.

Přišlo by mi nepřirozené, aby člověk, který měl pro druhého velký význam, byl najednou totálně odcizeným. Pokud tam nedošlo k nějakému velkému zklamání, je myslím přínosné mít hezké vztahy nejen s bývalými přítelkyněmi.

SARAJ: jestli tomu rozumim, tak dle tvy definice obecnej model byl zes jim platila a oni s tebou spali ? ;))

MOODYCAT: fun fact- dost ex se ozve kvuli sexu, zadnej kvuli navraceni penez:D oh well.. nevim, kdyz nejsou spolecne deti, majetek.. je to proste ztrata casu a energie.

MOODYCAT: nejsi v tom sama. Taky mi to prijde divny, kdysi nejaka snaha/potreba byla, nektere matky pisou i po 10letech, nekteri ex to same, a ja nevim, co jim mam odepisovat.. gratuluju k rozvodu, ke druhe svatbe? Ex je ex, ted je ted. By mne hodne zajimalo, jak by ten stalej kontakt vypadal bez fb a podobnych siti:D

Ja jim taky preju hodne stesti. Jen me proste uz nezajimaj a nevim, proc by meli. Ja je taky nezajimam, nezajimame se navzajem.

INDIAN: Welcome in da club :D

krom jediny bejvalky (ktera zije a i jeji rodice asi 500km ode me) zadnou jinou "bejvalku" v tomhle smyslu nemam, pac sem byl do ty doby takovej vobsoust ze sem v tom fofru rodice ani nestih poznat

Já taky mosty nepálím. Ale tak naprosto exceletně selhávám v jejich udržování, že padaj samy od sebe.

Jsem taky občas v kontaktu s několika bývalými. Nijak často je vidět nemusím, ale vždycky mám ohromnou radost, když se po pár měsících zas sejdeme, popovídáme o životě, zasmějeme se, připomenu si, proč jsme se rozešli a že ten důvod stále platí, a zasmějeme se i tomu. A všem jim přeju, aby byli v životě šťastní a dařilo se jim. A oni to tak se mnou mají taky. Je to fajn, že to jde a jsem ráda, že spolu můžeme zcela přátelsky a s plnou důvěrou komunikovat i dneska. Považuju je za dobré přátele, máme i většinou dost společných známých.

MUZA: S matkou byvaleho se vídám pomalu častěji, než on. (Vlasne i s bráchou a sestrou). Krom toho, že je porad někde na cestách, tak jeho žena nemusí jeho rodinu a pro mě Tj dodnes druhá rodina - druhá máma. Nechce jí tam vozit vnouče a moje dítě tam jezdí rádo. Takže si vlastně navzájem doplňujeme, co nám chybí... krom toho, že se máme stále v oblibě. Když to šlo tenkrát do kopru, tak to byla ona, kdo mi řekl “neboj, spolu to zvladneme”. A ne, moji dceru jsem neměla s ním.

On se ozývá nejčastěji, když vyjede někam sám se ženou... mezilidské vztahy jsou někdy fakt zvláštní.

Chodím k bejvalýho mámě tlachat na kafe a vůbec mi to nepřipadá divný! Vlastně ani tlachání s bejvalým. Přátelím se se všemi ex. Jsou to totiž suprchlápci… proto jsem s nima taky žila, žejo.

Co mi ale připadá divný, že už dva dny myslím na to, jak by se mi asi žilo (po všech stránkách :) s klukem, na kterém jsem kdysi na Nyxu demonstrovala, že existuje kamarádství mezi klukem a holkou!

ADELHAIDA: me i po 20 letech od rozchodu vola byvalyho mama a neustale me zve na navstevu a je znat, ze me chce ve svem zivote... Ale je to tim, ze po nasem rozchodu se do cca 10 let muj byvaly upil a ona me ma spis jako vzpominku na nej... Divnej pribeh...

Jsem asi hydra, protoze me nikdo nenapadlo, ze bych mela chtit pratelit se s byvalyma a vlastne mi ta predstava prijde docela uchylna.

Když někdy projíždím částí Prahy, kde bydlela bejvalýho máma, přemýšlím, co si asi myslela o našem rozchodu. Byli jsme spolu fajt dlouho, jeden víkend jsme u ní byli na návštěvě, kupovali lustr do našeho novýho bytu, a další už jsem měla na stole kopačky, takže jsme se víckrát neviděly. Čekala jsem tenkrát, že se mi třeba ozve, co se stalo, myslela jsem, že jsme měly hezkej vztah. Nebo jsem se měla ozvat já? A připadám si divně, že mi to občas vrtá hlavou, ale po tolika letech už se neozvu ani já, ani ona, že jo.

Někdy sleduju obočí u žen. A děsí mě dva extrémy... vytrhané a dokreslené jako tenká (a často hodně překvapená) čárka. A pak takové ty chlupaté housenky. Úplně se mi z toho kroutí prsty.