DMAG: minulý tyden jsem někde v sousedství slyšel kejhat husy. Normálně by se mi vybavila ta videohra Untitled goose game s husami, co terorizují vesnici, ale kolem Martina jsem si říkal, že musí prožívat těžký období.

Pohled na husy, kachny, slepice, prasata, a obecně hospodářská zvířata na dvorku, a na poletující vrabce mezi nimi, mě naplňuje pocitem štěstí.

Dneska jsem dvakrát odmítl odvoz. V jednom případě jsem lhal, že už mám jizdenku v druhém případě jsem vysvětlil, že se dokážu dostat sám a rychleji. Chtěl jsem být sám nebo aspoň s anonymními cestujícími, co na mě nebudou mluvit. Vede mě to k úvaze, že být sám na pár minut je někdy cenná komodita - mohl jsem se svézt zadarmo.

RIMMSI: Voni to většinou nedělaj na plnej. Často to jsou řidiči, nebo úředníci, co to maj jako součást práce. Někdy taky nekontrolujou pasažéry, ale právě řidiče. Jestli správně hlásej stanice, jestli přehazujou informace, kam jedou, jestli nemaj v autobuse psi bez košíků, nemluvěj za jízdy s cestujícíma, a tak.

Fakt strašně obdivuju revizory, vážně. Každou minutu každého dne poslouchat ty debilní výmluvy, to chce silného vnitřního stoika.

Moje dnešní pracovní morálka se rovná nule. Nebudu to dělat!

Potřebuju změnu. Hned.

Dnes mě jeden potomek neskutečně vytáčí. Chodím si střídavě cvaknout vína a zobnout bílé čokolády. Jestli to tak bude pokračovat dál, budu alkoholička s neskutečnou prdelí. Nejhorší je, že ten nejstarší ještě nepřijel. To bude nanovo.

V knihkupectvích se mi dělá špatně. Fyzicky. Hlavně v zimě, když se vybírají dárky a když jsou plné lidí a když má člověk na sobě kabát. Je tam prostě špatný vzduch (co teprve s rouškami). Příliš suchý a prašný a vydýchaný. Budu znít jak barbar, co nesnáší knihy, ale já tam tak trochu bojuju o přežití. V knihovnách je to ale mnohem příjemnější... To je tím, že se tam nemotá 30 lidí kolem jednoho bestselleru Třeštíkové a celkově větším pořádkem, odvětráváním, tichem a míň lidma.

Od první třídy po vysokou mě provázel pocit, že všechno, co ve škole dělám, už mám dávno umět. Pokud mám být co k čemu. Na phd pak, že všechno musím zařídit a naučit se sama. Dneska mě to tak napadlo.

Už skoro měsíc si na rozhejbání a proti podzimním chmurám halekám příšernej pop-rap vo tom, jak velký mam péro, jakej jsem prachatej badass nigga a moji nepřátelé mi visej na koulích... nějak to divně funguje. ale fakt se děsim, co přijde dál.
DICK THIS BIG
https://www.youtube.com/watch?v=VCUyLKBbXio

Dneska jsem se přistihnul v tom ze si v hlavně přehrávam melodii z dětství … cely den to tam bylo .. večer jsem díky zázrakům jako Shazam atd. zjistil ze je to Dvořák No.9 v E Minor … tak dekuju babičko :)

nerad bych to nejak verejne ventiloval ale priznavam ze nova prace me bavi :)