Já se teda přiznám, ze jsem vanoce měla vždy ráda. Když jsem byla malá, tak se už od Listopadu peklo cukroví, od te doby bylo porad v kuchyni zamlžené okno. V dáli za oknem byla lampa a vždy to působilo, jak kdyby tam svítilo vánoční prasatko (aspoň tak jsem si to jako malá představovala). Bylo to hodně rodine období, protože se na svátky sešla celá naše obří rodina, která je rozuteklá po cele ČR. Také hodně voňavé období... to cukroví, mandarinky... :)
Teď když už jsem skoro velká a z rodiny nás je pár, tak na to ráda vzpomínám. Nikdy jsme nemeli super moderní darky, jako hračky, které zrovna frčí, většinou to bylo něco, co jsme potřebovali a měkouši. A tak se snazim, aby si dcera pamatovala svátky jako já, že je to doma hezky, voňavý, pečeme spolu cukroví (cukroví, ale nejím), máme volno a můžeme se valet ve vánočních pyžamech klidně cely den. Darky jsem omezila na 3ks a každý rok se strašně těšíme.
Taky jsem se poučila od mé máti a rozhodne z ničeho nešílím, do obchodaku na svátky nelezu a darky i jídlo kupuji u málo obchodníků v klidu se svarakem v ruce.
No, ale teď už se tesim na jaro, to se přiznám taky...