Už druhý den pořád brečím a trpím šílenou úzkostí. Poprvé v životě a to jsem si toho zažila vážně dost. Maskuju to, aby děti byly v klidu. Takže mi tečou slzy u počítače, při vaření, na záchodě, venku.. A nechápu, že spoustě lidem je jedno, co se teď na Ukrajině děje. Večer budu sepisovat, co musíme domů dokoupit a mám nakreslené jak předělám dílnu na ubytování pro někoho, kdo to bude potřebovat. Až usnou, jdu stěhovat pokoj.