HAR4NT: až po. Šátek jsem měla už i jako jiskra. Nebo Jiskra, čert ví, jak se ta šílenost píše. Dodneška si pamatuju ten debilní jiskerský slib (slibuji dnes přede všemi, jako jiskra jasná, chci žít pro svou krásnou zemi, aby byla šťastná...). Nechápu, že jsem se nepoblila už tenkrát. My dostali jen nový odznak :-)
Já tyhle šaškárny podstoupit musela, můj otec měl dost často schůzky v Bartolomějské (práce v kotelně ho neminula) a nebýt dědy (mamino táty), co byl ve straně a dokázal leccos zařídit, tak jsme jako rodina skončili dost nevalně.