Já Kremilka a Vochomůrka

a Sokola a Zadražila

a Pavla Rímského s... no, s někým!

Já si pletu Pata s Matem, a taky obráceně, Mata s Patem.

Já zas Přeučila a Potměšila

Já si plet Petra Jandu a Dalibora Jandu. Ale jen jména bez obličejů, obličeje jsem si nepletl. Hurikána nespleteš, to dá rozum.

Já Elišku Krásnohorskou a Karolínu Světlou, což zní banálně jen do té doby, než jdete na nějakou adresu.

HAUSNUMERO: Já ještě Josefa Zímu a Přemka Podlahu

Já zas Gerendáše s Uhlířem

Jako malá jsem si pořád pletla Dvořáka a Náhlovského... ještě dneska si to musím občas trochu ujasnit podle brýlí

Letos jsem nezapomněl a vzbudil ho!

Green Day - Wake Me Up When September Ends [Official Music Video]
https://youtu.be/NU9JoFKlaZ0

Celý víkend tak nějak leju.. Poté, co jsem byla na okružní jízdě na kole kvůli debilním papírům, jsem se stavila u kámošky na jedno obědové. Pak jsem měla jedno odpolední pivo s mužem při práci. Večer schůzka v hospodě kvůli plánování nedělního dětského dnu. Přišla jsem ve tři ráno. Po usmažení hromady palačinek jsme s dětmi byli podpořit kamarády pořádající motokrosové závody. Dvě piva. Pak pauza až do šesti hodin. Divadelní zkouška. Tři piva. Zítra dětský den. Od desíti ráno chystáme. Sud je už připraven. Abych to celé odmoderovala a zorganizovala, tak na to asi úplně střízlivá nebudu. Ještě že je kámoš s hulením nemocnej. To by bylo skoro nezodpovědný už.

TLOUDEV: jakoze fakt doma ze zasady nepiju, dnes byla opravdu velka chut. nejak se mi pomotaly stary lasky (jedna prijela promokla na motorce, dalsi pise mailem, dalsi telefonovala), a padla na me ta zasrana nostalgie... a stale pokracuju (ale uz asi pujdu offline, je to hnus).

ve svejch petactyriceti jsem se snad prvne v zivote sam doma vozral.

Dostat k narozeninám nový matrace byl nejhezčí dárek. Asi jsem už fakt stará :))

JUASINHA: já se před časem nějakym nedopatřenim [za to můžou český dráhy!] přichomejt ke Klubu českých turistů,
a byl to balzám na duši.
"hele, maj otevříno!"
"tak si dáme jedno na cestu?"

neasi

LEJIMADA: Na poštu bych se v případě nějaké urgence už nikdy nespoléhal. Posílal jsem z Prahy 4 něco na Prahu 1, pospíchal jsem mimo Prahu a nestíhal jsem na tu Prahu 1 dojet. Nejenže to stálo snad 70kč (bylo to několik A4) ale přišlo jim to za týden - nevím přes jakou zemi to posílali, ale v konečném důsledku jsem se opět jen pousmál nad fungováním něčeho co bych z místa zrušil a důchodcům rozdal zdarma karty do bankomatu.
Btw. těch 70-100kč bych asi tak projel v benzinu na Prahu 1, netrpěl bych čekání na poště a měli by to ve schránce / podatelně hned. Takže možná dobře, že jsi na to zapomněla a zavezeš si to tam na kole, protože svěřit budoucnost „docela dost peněz“ poště, bych opravdu nedělal.

v pondělí jsem měla hodit důležitý dopis na poštu... aby byl do pátku na úřadě. Dnes jsem si na to vzpomněla, když se mě milý zeptal, jestli si myslím, že to stihlo dojít.... hmmm řekla jsem že nevím. Před chvílí mi volala kolegyně, že škola zrušila zítřejší program v našem ekocentru a tak mám volno. Doma jsem to neřekla a pojedu se projet na kole do spádového města (cca 25km) s dopisem, abychom nepřišli o docela dost peněz. Místo toho, abych jela do práce. Chjo, proč jsem někdy tak nezodpovědná. Ale když mi vesmír pomáhá pořád nějak tím vším proplouvat, tak to prostě nezkusit je skoro škoda.