IRINASH: No, to je to, co se snažím nějak sdělit. Že pokud něco takového vysypeš na člověka v krizi, který hledá podporu, tak ho tím ještě víc zničíš. Věci se dají říkat různými způsoby, tenhle patří k těm nejhorším.

NELLAS: Děkuju za zastání, jsi hodná. Na druhou stranu trochu sebekriticky uznávám, že jsem svoji situaci řešila za 5 minut 12. Okolí jsem tím nezatěžovala, jen na ten poslední, totálně podělanej měsíc, přestala fungovat uklízečka a služka, to byla jediná komplikace pro moje okolí :) kdyby mě mohlo nějakým způsobem rozhodit něco hnusnýho, ani bych sem nepsala, na nyxu se najde vždycky někdo, kdo si trošku rejpne, toho jsem si vědoma. Pravdu máš v tom, že kdyby na mě paleontolog tohle vysypal loni, byla bych zřejmě slušně v hajzlu, teď už mám chemii v mozku jakž takž srovnanou, takže mě to netrápí.

MAR_TINA: každej má ve finále breaking point... je je n o osudu a štěstí, jak blízko k němu se dostane.

LEJIMADA: myslím, že tě neodrovnal Putin, jen byl poslední příslovečná kapka, která završila to vše předtím...

ADELHAIDA: nebo máš dobry kompenzační mechanismy anebo nenecháš věci dojít daleko, aby ti ubližovaly.

PALEONTOLOG: Já si hlavně myslím, že na někoho vysypat, za co všechno si může, nikam nevede. Vůbec ničemu to nepomůže, leda ho ještě víc zahrabat v tom, jak to posral, ja nehovno a neschopný a měl by to radši skončit, aby ještě víc neškodil svému okolí. Ty dělat na lince pro sebevrahy, tak předčíš Rimmera.

Já mám někdy špatnej pocit z toho, že jsem normální. Cítím se provinile, že to mám snadný. A občas se děsím, že to nebude trvat věčně, že si třeba jen něco nepřipouštím, nebo pokouším osud, a že se na mě jednou všechno zhroutí.

DELIRIUM: přesně... vždycky jsem si myslela, že se to týká jen těch slabochů a koukala na ně s lehkým úšklebkem. Vydržela jsem znásilnění, domácí násilí, rozvod, dlouhodobou nemoc syna, podraz od babičky kdy jsem málem s malým synem skončila na ulici, covid všude v rodině a následná umrtí, starání se o dědu v terciálním stádiu několik měsíců a to během čtvrtého těhotenství, jeho smrt a pohřeb... no a pak mě odrovnal Putin. Na začátku invaze jsem se zhroutila, nemohla jíst, pít, mluvit. Doma skvělé zázemí, přátelé... nic nepomohlo. Hlava si nevybírá :(

MULTICAT: nemas porouchanej mozek, jen si musis doplnovat hladinku, ne, fakt to neni zadny stigma.

Ja se priznam, ze uz bez leku nikdy nepovedu normalni zivot, ale porad mi to pripada lepsi, nez stomie. A visco, kdybych mel na vyber - beru i tu stomii, protoze zivot za to kurva stoji. Takze.. neni to jedno, jestli s nebo bez?

Proc Te to vlastne trápí, ze mas neco předepsano? Nechala by sis treba rozmluvit od kamarádů/partnera uzivani chemoterapie?

A jeste doznavam, ze mam, myslim, jeden z hrnku z Tve sbirky;))

MULTICAT: i zavislej clovek si musi jednou priznat, jak na tom je. a nebo problem ingorovat a pozdejc na to treba taky dojet. drzim palce, co udelat zejtra banany v cokolade :)

IRINASH: to asi nikdo z nas, pokud jsem to nenapsal, nebo to zapadlo, tak Ti drzim palce, at nejen vybruslis, ale at je z toho taky krasojizda!


NELLAS: jestli ty nebudes jeden z tech lidi, co jako posledni hledaj chybu u sebe..

MULTICAT: když má člověk špatný zrak, nosí brýle. Když má potíže s nohou, bezme si berli. Když je v háji chemie mozku, není ostuda brát prášky.

PALEONTOLOG: já si nemůžu dovolit žádný špatný konce.;)

Přiznávám se, že jsem za svůj dospělý život několikrát začala a z vlastní vůle přestala užívat AD. Poprvé jsem dostala strach. Byla jsem mladá a hloupá. No, tenkrát mě z nejhoršího dostala láska a nabyté sebevědomí. Ale aspoň vznikl můj jediný komix - o prášcích :)
Pak přišly další epizody sra*ek, ale byla jsem buď "silná", těhotná nebo kojící. Takže to bez nich dám, že jo. No ne....

Když jsem měla nejhorší za sebou, nechala jsem se přesvědčit, že to nepotřebuju. No, a jsem zpět.

A tento víkend jsem si asi konečně po těch víc jak 20 letech připustila, že mám holt porouchanej mozek, na papíře mám středně těžkou depresi a holt asi budu zobat dál. Sama to nedám. Teď mám dokonce naopak strach přestat. I přes medikaci je to někdy fakt hodně těžký.

PALEONTOLOG: tak ono to není o dokazování si něčeho, to si furt říkáš to dám, to dám, až najednou zjistíš, že už to nedáváš a tam přichází pocit selhání.
MUZA: díky moc, jsi zlatá! Já nemám problém mluvit prakticky o čemkoli, ale jakmile je to něco, co mě nějakým způsobem zasáhne, zpracovávám v sobě a mluvit o tom můžu, až když je to jakž takž zpracovaný.
TROJKA: díky a určitě se přidej, šikovný chlapy potřebujeme;)
ILIEN: děkuji!
LADYBUGS: je to přesně jak píšeš a i tobě moc děkuji za milý slovo.
Zároveň se omlouvám za pozdější odpovědi, včera jsem si připadala jako když se lituju a taky jsem se tak trochu lekla, že jsem to tady tak vysypala, no a vzhledem k tomu, že teď pracuju venku a data nevyužívám, dostala jsem se k nyxu až teď. Vážím si vaší podpory, připadám si teď trochu lehčí, díky.