FIONOR: Díky. Já už to teď taky tak přijímám.

PALEONTOLOG: No, je to tak. Přiznat a něco dělat.
Víš, že já večer raději mandarinky nebo jablíčko... i když banán v čokoládě. ach jo :)

DUHAR: Už mě to vlastně netrápí, přijala jsem to a ulevilo se mi. Ten problém jsem asi měla i kvůli tomu, že se rodina vzpěčovala (možná furt vzpěčuje) vzít to jako realitu. Sice mám velmi tolerantní rodiče, ale tohle je pro ně taky asi bolavý.
No, a teď se pochlub tím hrnkem! :)

PALEONTOLOG: Díky! Budu si muset koupit brusle. ;) i když na těch bych se asi zkriplila:))

HAR4NT: Ta moje ždímá, je to napsané i v příručce!

LADYBUGS: víš co, když napíšu, že mě něco znechucuje, tak to neznamená, že mám jasno. Spíš naopak nemam jasno a potrebuju tu hranici zkoumat.
Často si takhle něco vykopnu na nyx, abych to lip viděla.
Aktuálně řeším, jak moc si pouštět k tělu lidi, co jsou od sebe odpojení, placaj se v zmaru a neumi si pomoct. Jestli mám investovat nebo chránit sebe... (zatím mi vychází chránit sebe, i když je mi z toho smutno)
Decko hodit přes palubu nejde, to je jasný. Už jsem to resila jinde. Pak je holt potřeba tu cestu hledat s ním.

Výmluvy jsou de facto hozeni sám sebe přes palubu, že jo. Nepřipadá mi to funkční.

VERSONNENHEIT: já bych se s dovolením zase vrátil na začátek. jde o dospělýho člověka, kterýho epizoda deprese už jednou postihla a on dobře věděl, že se mu vrací, ale zkoušel to řešit svépomocí, až se dostal do stádia myšlenek na sebevraždu. nevšiml jsem si, že by nemohl najít odborníka, nebo musel čekat měsíce na recept. prostě to zkoušel vyřešit jinak, což není nutně špatně, protože preventivní kroky k nerozvinutí deprese je samozřejmě to nejlepší, co může člověk dělat. někdy to obnáší i sysifovskou námahu a změnu životního stylu, takže to je běh na dlouhou trať s vědomím, co mi škodí a co ne. tady se vrátím k tomu, co psala MUZA, že je to jen ischemická vnitřní záležitost - rozhodně NENÍ. to by pak nedávalo smysl, proč v době lockdownů narostly počty lidí s depresí.
mě se nelíbí ten motiv pisatelky, proč nebrat AD, tzn. že to člověk bude považovat za selhní, když přistoupí na tuhle konzervativní léčbu. vnímám to naprosto naopak - přiznat si slabost a že to nedám chce často větší koule, než to zkusit za každou cenu přeprat. prostě i když jsem to napsal v úvodu dost nasraně a nešikovně, celkově se můj pohled nemění. ten mindset, že je užití léků selhání, je prostě celej špatně a může to fakt dopadnout až sebevraždou, což skutečně nikdo neocení.