Neumím se bránit. Ne takovým tomu zákeřnýmu nenápadnýmu podkopávání, na který nejde pořádně ukázat prstem a poslat dotycnyho do prdele, co to na mne zkouší, protože hrozí, že si na mne smlsne znovu tím, že mne zesmesni jako paranoidního blbce. Sere mne to o to víc, že si uvědomuji, že mi to dělá zakomplexovanej chudák, kterej takový příležitosti potřebuje k tomu, aby se sám neutopil ve svy mizerii a je na tom vlastně tisíckrát hůř než já. A přesto to neumím, nejsem britka, pohotová, nemám ty adekvátní zbraně v arzenálu, takže jen zavřu dveře, stáhnu svoji vstricnou ruku, budu si myslet něco o prdeli a maximálně pozdraví. Ach jo, je mi stydno.