MAR_TINA: Díky!

ADELHAIDA: je obrovská chyba systému, že takové služby mají v dostatku jen velká města. Lidi tam žili vždycky a nemůže být každý v Praze nebo Brně.

Iritujou mě lidi, kteří se "zapomenou" a otravují okolí svým zpěvem nebo broukáním.
Třeba teď v Podolí (ano), bába v satnach nahlas kvili nejakou arii jako Plavalaguna, pak mě dostihne i u fenu, kde si pro změnu brouká.

ADELHAIDA: jj, to jsou ty paradoxy, pane Vanek :-)

Ja se teda zase priznam, ze nechapu lidi ktery se rozhodnou mit deti ve meste :-) Ale pravdepodobne to srovnani nebude uplne fair.

KURE: To je čerstvá vůně přírodního hnoje.

KURE: to si živě vzpomínám, jak jsem odmítla parcelu snů, jen s drobnou zavadou, byla v těsné blízkosti prasečáku

Když slyším ty lidi, co se odstěhovali z velkýho města, aby jejich děti dýchaly čerstvej vzduch, a teď s podivem zjišťujou, že nemůžou sehnat příčetnou základku, kroužky, logopeda, ortodontistu, zubaře, pediatra, atd., tak se fakt v duchu divím, že se nad těmahle věcma nezamysleli dřív. A myslím si, že jsou trochu hloupí.

NELLAS: Stále platí, že svět by byl lepší místo. Časem.

NELLAS: vždyť říká, svět by bylo lepší místo, jen je otázka pro koho :-)

MORIARTY: Uvědomuješ si, kolik žen sní o vraždě, brutálním ubodání nebo aspoň nakopání do koulí někoho, koho fakt nemají rády?

Já se přiznám, že si myslím, že kdyby ženy uskutečňovaly svý skrytý úvahy, tak by byl svět mnohem lepší místo: )

SALVATOR: Vidíš, a já zas od včerejška přemejšlim, jak vhodně informovat Elsinor, že prý líbám více než uspokojivě a že to stoprocentně můžeme uskutečnit, když bude chtít.

SALVATOR: já to chci taky vědět! a to jsem asi jiné než preferované pohlaví :)

míra naší kelišovitosti je poměrně obludná

SALVATOR: Me taky!

Asi mám přece jenom nějakej smysl pro drby a bulvár, teď mě zajímá, kdo je Elsinoří oblíbenec.

Ze neco takovyho me naoposledy napadlo asi tak ve trinacti. Jsem to ale nahovno romanticka.

Sabriel mi vedle připomněla něco, o čem jsem uvažovala skoro sedm let zpátky. Říkala jsem si, že bych na Nyx napsala, že by mě lákalo potkat se s někým, koho znám jen z Nyxu. Někde večer na ulici a hned se začít líbat. Dlouho. Pak beze slova jít každej svou cestou. Samozřejmě jsem si představovala, že by se na to chytil můj zdejší oblíbenec a že by to vedlo k dalším věcem a setkáním.