Pracuji s klienty s autismem. Většina z nich má přidružené mentální postižení, a často také chovanec náročné na péči. Věkově se pohybují od puberty do cca 30 let. Máme i minimálně dětí, většinou na ambulantní pobyt, péči o ně většinou obstará jiné středisko.

Jsme služba, oni jsou naši klienti (včetně dětí). Máme to tak definováno i ve standardech kvality poskytovaných služeb.

MONIOUS: A dělá to správně.

Když její služby využívá nezletilý, tak je to dítě, a když za ní přijde dospělý, tak je to najednou klient?

I rodička k porodu (nastávající rodič) není pacient, ale klient

MONIOUS: jenže na těch detailech právěže nezáleží, prostě je tak jako tak klient.

MONIOUS: Pointa je, že je to úplně jedno. I kdyby to bylo dítě, tak je to klient, když mu poskytuje služby.

MONIOUS: ještě před 5 minutama jsi mluvil o "čtení příspěvků"


asi z xchatu

Já teda nevím, proč by dítě nemohlo být klientem.
Poskytování služeb přece není jen o tom, kdo to platí.
Klient je prostě někdo, komu jsou poskytovány služby nějakým poskytovatelem. Normální client-server model. :)

(A když na to přijde, i nezletilé dítě si může vydělat peníze a zaplatit si nějaké služby samo.)

Bože bože, do čehos to duši dal.

"Dejve, je dospělý, NENÍ TO DÍTĚ!"

MONIOUS: byl to dospělý člověk. chceš to v jiném jazyce?

MONIOUS: a co když to jsou dospělí jedinci zbaveni svéprávnosti?