Nevím, jestli se to smí říkat veřejně, ale nemám ráda Vánoce. Nemám ráda nucení čehokoliv, a Vánoc jsou každoročně plné... vlastně všechno. Vím, že je to každý rok, a mohla bych si zvyknout nebo se s tím smířit, ale nevím, proč bych měla.
Každý rok je celý prosinec tématem konverzací, kdo má kolik dárků, cukroví, příprav, jak je kdo uhnaný či neuhnaný, co plánuje dělat na svátky (jako by plány byly něco povinného), kolik bramborového salátu kdo sní.
Všude dekorace, vánoční hudba, vánoční veselí, vánoční přejídání se za každou cenu. Sem tam u někoho číhá nefalšovaná radost z času stráveného s blízkými, z takových lidí mám radost, ale ti zároveň nejsou ti, co vykřikují, jak si Vánoce užijí, kolik toho mají či nemají a kolik toho plánují či neplánují.