Já se klidně přiznám, že jelikož nemám absolutně smysl pro poezii, Nohavicova tvorba pro mě byla trik, jak se případně s poezií popasovat u maturity. Červený z lodyhy květ v sivém květníku za temným oknem bych neznal, kdyby to nezhudebnil. Co v osmdesátkách naposloucháš, počátkem devadesátek jako když najdeš.
A když už jsme u těch přiznání, Kometu jsem dětem taky zpíval, než teda jim věk dovolil protestovat. (Z hlavy to nedostanu, i když možná
tahle verze s tim pomůže.)