ADELHAIDA: já mám takhle strašně ambivalentní pocity vůči Nohavicovým písničkám.
Na jednu stranu putinovská estébácká děvka (že byl mladej a blbej, to bych s hořkou pachutí zkousla, akorát že už není mladej a na blbost se to už svést nedá), na druhou stranu ty písničky hrajou soundtrack k mým vzpomínkovým filmům - od Osmé barvy duhy ve walkmanu při cestách autobusem přes celou republikou k babičce na prázdniny, přes Darmoděje a Mikymauzoleum u táboráků s lidma, z nichž někteří už dnes nejsou naživu, Každý si nese své břímě v jednom z temnějších období mého života, a Kometu, kterou jsem všem dětem zpívala jako ukolébavku, a dodnes při zaslechnutí její melodie cítím tu sladkou miminčí vůni. A teď jak to rozmotat...