Klasika :D

Mám to venku. Doktor byl rychlý a hlavně mi řekl co přesně mi dělá, což je IMO nejlepší cesta proti strachu.
Díky všem s výjimkou Satoo - historku o zlomeném zubu moudrosti si nechceš přečíst chvíli předtím, než si jdeš svůj zub moudrosti nechat vytáhnout.

GRANTORINO: Dovolil bych si ocitovat nezapomenutelnou větu, řečenou mi na klinice v Kateřinské (pravda, před asi 25 lety): nemůžu vám to umrtvit, protože bych nepoznala, kde je to citlivý.

Běhá mi z toho trochu mráz po zádech ještě dnes, to se přiznám.

NOFNAK: dneska už se to snad ani bez umrtveni nedělá...

NOFNAK: mě když dělali resekci tak mě dali takovou koňskou dávku, že jsem zapomněl, že jsem u zubaře. A když sestřička řekla, otevřete více pusu, tak jsem si pomyslel, proč tady na pláži po mě někdo chce, abych otevíral pusu :D.

NOFNAK: Taky jsem byl (posranej). Ale šlo to dost rychle a při výkonu žádná bolest a trochu to bolelo asi dva dny, než se to zatáhlo. To dáš. Já byl na trhání poprvé v životě taky.

Za hodinu budu sedět v křesle zubního chirurga. Poprvé od dětství mi budou trhat zub. Jako vím, že to zvládli jiní a že mi dají (TEDA DOUFÁM) nějaké umrtvení, ale stejně jsem posranej až za ušima.

Děsí mě místo, kde bydlím. Myslela jsem, že se to zlepší, ale asi ne.

Přiznám se, že když sem s rodiči jako dítě byla u jejich kámoše faráře na faře, v pátek, kdy kaťáci obvykle nejedí maso a on vytáhl kus mramorového šutru (dost pravděpodobně kus náhrobního kamene) a ugriloval na něm steaky, byl to nezapomenutelný zážitek.
Mockrát v životě mi katolíci cool nepřišli.

SALAMAN: Jsi. Jen ses náhodou trefil i do Toomixovy divnosti.

TOOMIX: Takže nejsem divnej! :D

KOPRETKA: tak ono se říká, že nákupní seznam je kimovka pro starší a pokročilé :-)

já teda používám Out Of Milk appku, a mám tam třeba souběžně pět různých seznamů - týdenní potraviny, IKEA (až tam pojedu), co je potřeba dovézt na chalupu, Hornbach... vždycky když něco dochází když si vzpomenu, že něco dochází, tak si to napíšu a čeká to tam na mě.

Přiznávám, že do obchodu nakupovat už skoro nechodím.
Muž má rád nákupy, takže nakupuje on. Nechávám to na něm a nakupuje asi tak 80-90% všeho.
Já si pak v klidu doma občas doobjednám z košíku, co chci pro sebe nebo si občas přitáhnu malinkej nákup...

já si seznam napíšu, nechám ho doma a pak stojím v krámě, mám zavřený oči a odškrtávám ze seznamu věci, co jsem si už naložila do košíku... Většinou se mi stačí podívat na regál a přesně vím, že na seznamu mám 3x lučinu.. atd.. Málo kdy se stane, že bych na něco zapomněla.. teda krom toho seznamu, co nechám doma.)))
At žije moje fotopamět!!!

Je pro me snazsi mluvit slovensky, nez ostravskym dialektem.

TOOMIX: já se přiznávám, že si udělám seznam, pak projdu obchodem, nakoupím "to co vždycky" a těsně před pokladnou vylovím seznam a vyrazím na lov toho, co jsem zapomněla :-)

(teda krom těch případů, kdy seznam vylovím za pokladnou, to pak jdu nejdřív s nákupem do auta a pak to proběhnu znova konvenčně :-)

Když jdu na velký nákup, napíšu si seznam tak jak budu procházet obchodem (v 95% případů chodím do stejného). Mám to vždy připravené tak, abych udělal eulerovský tah, nejdu žádnou uličkou dvakrát.