NOFNAK: Já s tím v principu souhlasím (aniž bych teda hejtila olympiádu, naopak, letos jsem fakt nadšeně koukala). Totéž mě teď štve v akademický sféře - už je to taky závod na body v disciplíně extrémně formalistních textů, co už se nedají vůbec číst a jejich hodnota je z většiny zcela nulová (respektive jejich primární hodnota je generovat hierarchický žebříčky, do kterejch se umisťujou vědci). Hodně jsem nad tím přemejšlela právě v souvislosti s olympiádou, ty světový žebříčky a počty bodů a tak. Člověk je fakt strašně kompetitivní hierarchická opice, neustále hraje hry na body a dělá mu to dobře (hlavně určitejm typům samců, jejichž největší sen je probudit se jednoho dne jako silverback). Akorát ty hry hrozně rychle degenerujou a stávají se hrama pro hry, ze kterejch mizí jejich původní smysl. Sport byl kdysi o zdraví, síle, fair play, dneska je vrcholovej sport naopak extrémně nezdravá věc zaplavená dopingem, hlavně mít co nejvíc bodů za každou cenu. A akademický prostředí zase pomalu přestává bejt o poznání, diskusi a výuce a stává se územím individuálních hyperformalizovanejch exhibic, zbytečnejch textů, navoněnejch fixlů a nekonečnejch egotripů, hlavně mít co nejvíc bodů za každou cenu. A teď jedna věc je to vidět a umět to pojmenovat, ale druhá věc je, co si teď počít se svým životem, krucisakra.