LUSINDA: oni nácci jsou blbí, oni to ani často nevědí, co ty věty a symboly znamenají :D jsou z toho velmi vtipné situace... Třeba když kvůli našemu dotazů jednou po tábořišti běhali a nevěděl, co znamená "sieg heil"
To bylo ještě v době před internetem a chytrýma mobilama...

ERVIN: měl jsi dělat blbyho strejdu a ptát se co ta kérka vlastně znamená

ERVIN: Řekl bych jí to. Třeba se na něj vysere dřív, než ji začne mlátit.

ERVIN 8:12:50 1.9.2024
Jsem zbabělec. Na velkou rodinnou oslavu přivlála dcera tátova bratrance se svym novym boyem. Ona beauty influencerka, holka co vždycky byla hrozně krásná i když celej život bojuje s těžkou obezitou, on celej pokérovanej střechař a rugbysta. Při seznamování každému tak tiskl ruku, až dotyčný bolestivě vyjekl... hlavně ženský. Tak jsem tak v mezičase sledoval ty kerky. Kluk vyholenej a najednou mi do očí cinklo na koleni napsaný "...Treue." Tak jsem začal sledovat dál... pochopitelně tam bylo komplet Motto SS "Meine Ehre heßt Treue" dál se tam blesklo nějaký Sieg... a pochopitelně přišel v tričku ThorSteinar... a pochopitelně jsem v sobě nenašel sílu, posrat všem rodinnej sraz hned na začátku scénou s náckem, pochopitelně nejsem schopnej scénu s náckem ztropit...

NELLAS: Já teda zatelefonuju, ale hrozně mě to vyčerpává. Teď mám za úkol shánět domov důchodců pro dva lidi. Notyvole.

Nepřiznám

Taky nesnáším telefonování. Zvlášť s cizími lidmi.

Sežrala jsem dnes koblihu. Kolegyně mi ji koupila.

Přiznávám, že jsem se zas nezvládla ukočírovat. Prostě mi ta zlatá střední cesta a zdravej odstup a nadhled dlouhodobě nejde, no...

Já třeba preferuji jen telefon, psaní prostě nějak nemusím a přijde mi jako taková opruzná věc. Ale poslední dobou mi přijde že je čím dál tím víc lidí jako tady vy co tu píšete a já je vlastně nechtěně odrazuji od komunikace, protože volání čím dál tím víc lidí nemá z mnoha důvodů rádo.

NOFNAK: jsem stejný tým. Ač jsem několik let pracovala na Lince důvěry fakt ráda, tak telefonování je teď pro mě poslední volbou mezi formami komunikace. Nevím, jestli mě "poškodila" jistá vycvičená citlivost na to, co všechno z telefonu slyším, ale uvolněná jsem do telefonu jen s pár nejbližšími lidmi.

BERUSKA_CA: Tohle jsem teď trochu řešil s jedním známým, kterej si nebyl schopnej sehnat job, kde by vydržel zkušebku a jeden z problémů byl, že už z něj byl dávno otloukánek a vysloveně už šikanu na pracovišti přitahoval tím, že se choval nestandardně. Ale teď naštěstí skončil u korporátu, kde maj aspoň jeden z těch kodexů, kde mají definovaný konfliktní chování na pracovišti a kontaktní osoby, co maj za úkol tyhle věci interně vyřešit a nezamíst to pod koberec. Ale od nenadnárodních podniků bych tohle neočekával.

KAIAFOX: Celkem mě ta neúcta k mladým kolegům sere. Tady v IT jsou to často mladší kolegové, od koho se daj věci nasát, protože ještě pořád znaj nejnovější věci, který já se nestíhám učit. Taky maj spoustu energie oproti mě, kterej řeším, jak nevyhořet. A maj dobrou hudbu a hezky se oblíkaj.

VERSONNENHEIT: Mne z CR. Vsude je neco, ale kdyz vis, ze kdyz ti prokazou sikanu, bude se ti jine misto hledat mimoradne spatne, lidi se zacnou aspon nejak kontrolovat. Navic v nekterych zemich ma sikana vetsi tradici.

Navzdory tomu, že je telefonování jedním z významných rysů mé práce, nedělám to zrovna rád. V práci to ještě jde, ale v sobě volna vyloženě s nechutí (pokud nevolám drahé).
Nejvíc mi vadí, když volám zpět neznámé číslo a to zrovna hovoří. Tedy mohu čekat otravný telefonát kdykoli znovu.

VERSONNENHEIT: a nejhorší je, že spousta lidí tohle vnímá jako funkční systém...

BERRUNA: No celkem mě mrzí, že se dozvídám, že se to za ty roky neposunulo a nezlepšilo, páč já nastupovala do svojí první práce skoro před 20ti lety (tyvole !) tudíž zřejmě ty holky, který byly v té době v mém věku už přešly ze šikanovaných do role šikanujících.

Díky bohu, že si nás tenkrát berruna převzala od ty protivný ženský...

BERRUNA: Ufňuknutí si někdy fakt pomáhá, člověku se uleví :)
Drž se.

KAIAFOX: jenže ty ruce potřebuje zdravotnictví, pacienti a šéfová, která staví služby. Kolegyně vzájemně nemají bohužel pocit, že se potřebují.

Máma byla úplně vyhořelá z místa vedoucí laboratoře. Protože to tam roky rozkládala jedna specialistka (to není nadávka, to je zvláštní postavení, není v systému laborantů ani doktorů a má jiného šéfa než ty laborantky). A právě nastavení procesů neumožňovalo ji nijak usměrnit a vymezit její pravomoci a podřízenost. Naprostý zoufalství.