To co já jsem schopná projíst za měsíc z toho by přežila pětičlenná rodina, možná i na dva měsíce :D miluju kvalitní dobrý jídlo a restaurace...
Ale tak co - děti nemám, zvířátka nemám, starám se jen sama o sebe, můžu si utrácet za libovolnou zhýralost co mě napadne!

šla bych na rande

Tyve. Já bych tak strašně ráda poznala osobně takovou spoustu lidí z nyxu. Pokaždý si říkám, "na tenhle sraz už fakt půjdu." Jenže nikdy nejdu, protože se bojím, že si v reálu nebudeme vůbec sympatičtí a já přijdu o X prima virtuálních kamarádství. Už se mi to navíc kdysi s kýmsi stalo a pak mě to dost mrzelo. Ach jo.

Přiznávám, že knížky, filmy, rozhlasová zpracování HP jsou i moje slabost. Dívám se na to vždycky skoro jako poprvé. Když neumím něco v životě uchopit, převedu do situace v HP.

Teď mi ale někdo ukázal, že to má stejně s Pánem Prstenu. Kolektivní spolupráce. Závislostní chování. Už ten film neuvidím nikdy stejně.

Převzala jsem tátův zvyk a když nemohu usnout, zapnu si Harryho Pottera a Kámen mudrců. Je to pro mne absolutně vypínací pohádka. Takže teď, když s dětmi partnera děláme filmové večery s HP, mám vážně co dělat, abych u toho neusnula.

Se přiznám že brečím snad u všech filmů pro děti, pokud u nich neusnu..

TOOMIX: Mě svého času po mnoha letech rozbrečela právě Coco, v mém žebříčku je to jeden z nejdojemnějších filmů, co jsem kdy viděla. A to jsem jinak necitlivá ledová královna.

TRISSIE: co mam děti, jsem strašnej plačka, takže mi stačí konec Doby ledové, kdy vrátí lidem to dítě nebo konec Coco, když zpívá prababičce, aby si vzpomněla na tátu

když si potřebuju poplakat, ale dobře poplakat, aby se ulevilo a ne přitížilo, pustím si poslední scénu ze Schindlerova seznamu. Naprosto spolehlivě, je jedno, po kolikáté už.

(jedenáctiletá dcera právě čte Deník Anne Frankové. vysvětlit holocaust nejde ani dospělýmu, natož dítěti)

Nejvíc mě bavilo na vánoce jezdit na statek ke kamarádům, ale neslavit je vůbec mám taky rád

Se teda příznám, že Vánoce dělám pro děti a s nima mě to i baví.

Přiznávám, že máme doma veskrze tradičně komerční Vánoce a že se nám to tak líbí.

LEJIMADA: máte krásné Vánoce. Můžu byt tvé dítě? :)
Moc se mi líbí adventní hra, výroba dárků a rodinná pohoda.
Mne po par letech bez rodiny chybí i tradiční vánoční hádka, že se nic nestíhá na ten správný čas :))

JESSENKA: v pohodě, já se mám krásně :)

LEJIMADA: takhle Vánoce znějí pěkně i mně. :)

LEJIMADA: promin....to jsem nevedela....;((( preji vam stesti!!!

JESSENKA: hele, byla jsem ve vážně velkých sračkách jisté období, ale Vánoce jsou prostě Vánoce. U nás to není o velkých darech, ale snažíme si všichni udělat radost navzájem. Čteme Vánoční příběhy, děti vyrábí dárky a já každý rok něco tvořím i pro ně - a ví, že je to ode mne. Taky dostanou něco co si přejí a napíší si o to. Jsou ale skromné, opravdu :) Jinak od prvního prosince až do štědrého dne mají adventní hru, kdy pro každé dítko dělám šifru dle jeho schopností. Když to vyluští, najdou drobnou sladkost, návrh na aktivitu nebo kousek betlému. No a 25. k nám přijede synova přítelkyně - ta tu je do Silvestra, 26. široká rodina (sestra s rodinou, mí rodiče, teta, moje babička, sestřenka s rodinou,... a 27. můj exmanžel s přítelkyní a bývalá tchýně... no a všichni k nám jezdí slavit a trávit společný čas. Jsou to prostě krásné svátky.

LUSINDA: takhle jsem to měla taky. Pak se kvůli dítěti odsunul z ložnice, chvíli jsem si na to musela zvykat, a teď, když náhodou někde spíme pohromadě, tak mě to najednou hrozně ruší.
Očividně mi teda nejvíc dělají problém změny. Což ale není překvapivé.

Já mám zas problém bez svého muže neusnout...... musí být vedle mě.