Když pominu, že rap (hip hop?) samozřejmě nemá se skutečnou muzikou nic společnýho, tak mě fascinuje, jak jeho příznivci neviděj jednak tu neoriginalitu (ačkoli oni by jistě řekli to samý například o některejch metalovejch kapelách), ale především tu... trapnost. To, jak je to předstíraně hustý. Jakože drsný témata gangsterů z paneláku. A jenom samej negativní, sprostej hnus, ze kterýho je mi zle (a kterej nemůže nemít vliv na nitro člověka). Ten generační posun je fakt bezprecedentní. A ne, nejsem boomer. Nechápu, jak tohle může vyznávat někdo, komu je přes dvacet. Samozřejmě každej ať si poslouchá, co je mu libo, ovšem kdybych byl rodič a dítěti se líbilo tohle, přemýšlel bych smutně nad tím, kde jsem udělal chybu. V podstatě větší sračka už je jenom nějaký to hardcore techno, ovšem tam se aspoň nezpívá (teda ne že by ty projevy v rapu měly cokoli společnýho se zpěvem). A samozřejmě že tyhle věci se bez výjimky poslouchají extrémně nahlas. Vždycky když to řve z nějakýho auta (zejména po ránu), říkám si, co tomu člověku asi běží hlavou (pokud vůbec něco). Ale opravdu nikoho nesoudím; budu se bít za to, abyste měl právo... atd.
Toť můj názor. Smí se to tady ještě?