FRKOLKA: Člověče, těžko říct. Ale pokud bych to měl k něčemu přirovnat, tak bych asi zvolil analogii s počítačovou hrou. Když hraješ, tak je ti jedno, že zemřeš, protože to není doopravdy. Tím pádem se prostě chováš jinak, než kdyby ti reálně riziko smrti hrozilo. Když komunikuješ na internetu s lidmi, u nichž je víceméně nulová pravděpodobnost, že bys je někdy potkal v reálu, tak se halt můžeš chovat dost podstatně jinak, protože je ti vlastně svým způsobem jedno, jak tě budou vnímat, resp. co si o tobě budou myslet. To vše navíc často na základě dojmu zdánlivé anonymity internetu, o které snad nic říkat nemusím. Navíc, někdo to prostě může být jen určité období, kdy se ti v reálu nedějí úplně pozitivní věci, nejsi zrovna v zenu, tak si ho halt máš tendenci kompenzovat v prostředí internetovém, kde ti navíc povětšinou hrozí tak maximálně to, že ti někam zakážou přístup. Nicméně nepopírám, že to může být ještě mnohem složitější, protože lidi...