vzdy kdyz jdu u nas v ustavu na hajzl a neni zasratej a smradlavej jak polni vojenska latrina tak mi naskoci pisnicka od landy "Sance"

A čistý záchody - to mám rád

Priznam se, ze mam nejvic potrebu propadat zoufalstvi ve chvili, kdy je jedno, co je za den - tyden, svatek, vikend, dovolenou, prazdniny... ty smradi FURT vstavaj kolem sesty..
jedina chvile, kdy si preju se zbavit jich nebo sebe... kazdej bozi den..

právě jsem načala to nechutně drahý šampanský.. už mě nebaví čekat na jednorožce..
ale pro sichr, jsem do ledničky dala další flašku...

SPIKE411: No dobře, nedávala jsem dost pozor, píšu si tři mínus z Totora.

DA_NIELA: Nevím, no. :)

DA_NIELA: Jako že ti nepřišlo divné, že v poválečném Japonsku běhá v chlapec v sukni a červená se tam z něj jiný chlapec a v dialogu se o něm mluví jako o děvčeti resp. o sestře?

ADELHAIDA: jsou tam věci z rozbalených balení, kdy v systému je "kilové balení pomerančů", ale jeden byl plesnivý. Jako kilovku už to neprodaj a do "pomeranče - vážené" to převést nejde. Takže to jde vyhodit nebo prodat takhle v míchané tašce.

Poprvý vidím Mého souseda Totoro s českým dabingem. Uhláček, Satsuki je holka ... tolik světoborných zjištění.

nedokážu svojí matce odpustit, že mi řekla, že moje sestra se vdala líp než já. že nadřadila okázale najevo dávané vysoké příjmy mého švagra obyčejnému, normálnímu štěstí dvou lidí, kteří se navzájem podporují a táhnou společně tu káru práce a péče o děti.
v té době mě to dost naštvalo a zranilo, teď, když se ukázalo, co přesně se dělo za zavřenými dveřmi toho luxusního domu (v němž, jak se ukázalo, sestře neříkají pane snad ani hrnce v kuchyni), se tomu trochu musím smát, ale stejně jí to nedokážu odpustit.

Myslela jsem si, že takový ty tašky a přepravky s vyřazeným ovocem a zeleninou v supermarketech jsou určené pro sociálně slabší, co maj normálně problém si ty věci koupit, ale vlastně to asi nedává smysl.

NICOLLETTE: Sakra! Takhle jsem to mel delat a ne to mit na baraku.

PIKKMA: Pomáhá, pokud umíš péct chleba a něco dobrého uvařit. ;)

Často se cestou ze stěny stavím v delmartu na andělu v bistru na salát. Ale musí být volný stoleček u okna. Je tam totiž výhled na ty vyhlášený andělský schody, kde je prostě ta nejvyšší výskytová frekvence různejch smažek, čórek a obecně klientů probační a vězeňské služby.
No a mě prostě nějak strašně divně baví sedět nahoře v tom bistru, chroupat ten dobrej salát po tom lezení a čumět na celej ten kolorit tam dole, na všechny ty existence, dají se tam prohlížet prakticky bez povšimnutí a pokaždý se tam děje nějakej mikro příběh.

Je to asi trochu divný, no. Je to takovej "můj čas na kafíčko".

LUSINDA: copak nemůžu mít obojí?? já sem v tomhle trochu hipík :D