Často se cestou ze stěny stavím v delmartu na andělu v bistru na salát. Ale musí být volný stoleček u okna. Je tam totiž výhled na ty vyhlášený andělský schody, kde je prostě ta nejvyšší výskytová frekvence různejch smažek, čórek a obecně klientů probační a vězeňské služby.
No a mě prostě nějak strašně divně baví sedět nahoře v tom bistru, chroupat ten dobrej salát po tom lezení a čumět na celej ten kolorit tam dole, na všechny ty existence, dají se tam prohlížet prakticky bez povšimnutí a pokaždý se tam děje nějakej mikro příběh.
Je to asi trochu divný, no. Je to takovej "můj čas na kafíčko".