_ANT_: pro mě to je jak kdy, a to bolest spíš ráda nemam - leckdy jenom "dopíčekurva au, ale za ten vobrázek to bude stát, to dáš vole", spíš votravný a k přečkání, abych se dostala ke kýženému výsledku, ale párkrát jsem se nějak dostala do strašně zvláštního headspace, že jako o tý bolesti vim, ale přece si jí vůbec nemusim všímat a tak si jí všímat nebudu, a to teda byl zážitek jak hovado, a hrozně meditativní:) Ne nějak slastnej, spíš hustě zenovej a empowering:) Ani nešlo o místo kérky, spíš asi aktuální rozpoložení a typ kérky (bodání dýl na jednom místě a míň skákání po větší ploše, kdy jsem víc nastavená na ten šok, kde to teda sakra začne bolet teď). Ale když se mi nepovede se na tohle místo v hlavě zrovna dostat, tak o to otravnější a nepříjemnější mi s každou další kérkou ten tetovací proces přijde :D Ale přiznám se, že mi to za to furt stojí, i když jehly bytostně nenávidim.