• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    CLOWNZEPPAPŘIZNEJME SE...
    ADAMIRA
    ADAMIRA --- ---
    JAMILLOS: Se nedá nic dělat, dal jsem si cigaretu, hrál si 7 minut s telefonem a přišlo to. Inu, neřest...

    Existujou i lidi co sní čokoládovej dort a pak jdou vystřílet školu, jsme na tom ještě dobře ;)
    JAMILLOS
    JAMILLOS --- ---
    PIKKMA: To je fakt. :)
    ADAMIRA: Jseš zbytečně agresivní. Možná si nějaký takový sanatorium zkus vytvořit v hlavě. Ostatně některý lidi vypadají, že jsou tam zavřený permanentně. ;)
    ADAMIRA
    ADAMIRA --- ---
    JAMILLOS: žejo a nebo jíst čokoládu! Nebo tanec! Pokrytci!

    Frajer se vyléčí z chlastu a stejně pořád kouří! Nic se nezmění, dá si 4 - 5 cigaret a klidně sedne za volant, utratí vejplatu za kartony cigár, dá si pár galousek a zřeže manželku... pfff...

    Některý lidi by tvrdili že point léčebny je zbavit se tý totální destrukce v podobě chlastu/narkotik a že nejde o nějaký "neřesti" - ale takovýhle lidi nikdy nezažili jakýho gangarape jsou lidi schopný třeba po třech startkách bez filtru!
    PIKKMA
    PIKKMA --- ---
    JAMILLOS: někdo, kdo hodně kalí nebo fetuje tak, že musi jit na leceni, vždycky kouří ne? :)) nebo mě teda zrovna nikdo takovej nekuřák nenapadá!
    ENDER
    ENDER --- ---
    Myslim si, ze secesni sanatorium, kde nebudeme muset myslet na ten svet venku potrebujeme obcas vsichni...
    JAMILLOS
    JAMILLOS --- ---
    XBAHNO: To mluvíš už o kuřácích. Otázka je, jestli tam kvůli tomu právě některý lidi kouřit vyloženě nezačnou. Ale chápu. Sám bych na něco takovýho neměl vůli. Teda ne že bych to potřeboval, že jo. :)
    XBAHNO
    XBAHNO --- ---
    JAMILLOS: Ano, v rámci protikuřáckýho zákona to byla výjimka ze zákazu kouření v nemocnicích zavedená na žádost doktorů. Na psychiatrických odděleních, kam protialkoholní spadá, se kouřit může. Když se máš zbavovat závislosti na chlastu (která ti opravdu vadí), nechceš současně řešit ještě závislost na nikotinu. To by už tak nízká úspěšnost léčby šla už úplně do, no tam. Je třeba být realista.
    NELLAS
    NELLAS --- ---
    TANKIE_: Prostě dobrá motivace se uzdravit a vypadnout :D
    TANKIE_
    TANKIE_ --- ---
    JAMILLOS: ano. Řeší se pouze alko/toxo detox. Cigára vůbec. To se řeší jinde. Ale množství cigár a sežraný čokolády, co spotřebujou ženský na odvykačce….inu, já bych jim to nebrala. Neriskovala bych život.
    JAMILLOS
    JAMILLOS --- ---
    To by mě zajímalo, jestli se smí kouřit i v protialkoholních léčebnách. Protože pokud jo, tak je to trochu pokrytecký, ne? Jedna neřest se vymění za druhou. A existujou léčebny protikuřácký? Protismartfounový? Tolik otázek...
    TANKIE_
    TANKIE_ --- ---
    NELLAS: jojo. Doba pokročila, takže teď už bych ten cigárosmrad taky nedala. Ale třeba jídlo tam bylo nezapomenutelně odporný. Asi horší než cigára.
    NELLAS
    NELLAS --- ---
    TANKIE_: Asi bych umřela nebo se oběsila na podprsence.
    FINSON
    FINSON --- ---
    Supr, právě jsem zjistil, že kdybych se náhodou někdy ocitl v blázinci, tak mi tam z té cigaretové ekonomiky a smradu definitivně hrábne.
    TANKIE_
    TANKIE_ --- ---
    NELLAS: neutečeš, neschováš, ještě se tam hrozně kradou, ale jsou bezvadný platidlo. Já tam začala hulit startky bez filtru, aby mi je aspoň nikdo moc nebral 8). Je tam všude smrad a ta kobka, kde se kouří je fakt humus. Milovala jsem svoje seance v pakárně 8).
    SALVATOR
    SALVATOR --- ---
    Co si budem, nějaký to secesní sanatorium občas potřebuje asi každej.
    NELLAS
    NELLAS --- ---
    SALAMAN: Přiznám se, že teď bych se bála tam dostat ještě víc - vypadá to, že tam před cigaretama neutečeš ani se nikde neschováš :D
    SALAMAN
    SALAMAN --- ---
    ARGANNAH: Já byl v pakárně několikrát a vždycky jsem si tam krásně odpočinul. Asi záleží, kde je člověk hospitalizovanej a s čím. Rozvrh mi nepřišel tak přísnej. Na uzavřenym oddělení, kam jdeš hned z příjmu, jenom chodíš kouřit na záchod, protože se tam nic jinýho nedá dělat. Maximálně si v posteli číst knihu. Za pár dní se dostaneš na otevřený oddělení, kde už nějakej ten režim je. Ráno snídaně, pak léky, pak buď pokec s "tvojí" doktorkou/doktorem, nebo nějaká aktivita. My měli jednou týdně kreslení, jednou keramiku (vyrobil jsem si třeba popelník) a dvakrát týdně jsme chodili hrát obíhací ping pong. Pak oběd, léky a kdo mohl, ten měl vycházky, na který se mi kolikrát ani nechtělo (a nebyl jsem sám). Prostě jsem nechtěl tam ven, do reálnýho světa za mřížema. Odpoledne návštěvy, potom večeře a léky. No a ve volnym čase si člověk na chodbě vařil kafe anebo klábosil na kuřárně, což je nejlepší místnost v celý pakárně ever. Po večerních lékách rychle na cígo, než se kuřárna na noc zamkne a do postele. Když do hodiny neusneš, tak si dojdeš za sestrou pro prášek. A ráno zase nanovo, easy život. Možná je to nostalgie, ale na tohle hnusný období v mym životě vzpomínám rád. Už je to dávno. Samozřejmě jsem tam zažil i nepříjemný chvilky... třeba když tam v noci policajti přivezou smažku s toxickou psychózou, co na tebe několik hodin v kuse čumí, tak se necítíš moc bezpečně. A jídlo bylo hnusný. Ale pozitivní vzpomínky stejně převažujou. I zdravej člověk nikdy neví, kdy ten život prašivej a a rány osudu už prostě neustojí, sesype se a ocitne se v nějakém takovém zařízení. Ale není se čeho bát, krom toho jídla teda.

    Ale nějaký to secesní sanatorium s rozkvetlým parkem a doktorem s uklidňujícím hlasem bych teď potřeboval taky.
    MADIETTA
    MADIETTA --- ---
    STEPNI_VLK: to je pěkný.
    STEPNI_VLK
    STEPNI_VLK --- ---
    MADIETTA: Ono je to s tou volbou asi jak kdy, jak u čeho. Třebas coby první tetování jsem chtěl něco s přesahem, za co se po letech nebudu stydět. Zvolil jsem oko boha Hora. Jednak jsem byl ovlivněn četbou Egypťana Sinuheta, jednak mi přišel sympatický jeho význam. Nemluvě o tom, že se vlastně jedná o sokolí oko. Coby druhé tetování po dvou letech jsem si zvolil symbol, jenž byl na singlu Hothouse Flowers, který jsem k Vánocům dostal od bráchy. Jednak se mi líbil vizuálně, jednak se týkal mexických Indiánů, kteří skrze ptáky uctívají boha Slunce. Ptáky miluju odmala - opět tedy nebylo o čem. Po dalších dvou letech jsem původně hledal nějaký motiv z obdobné, tj. Indiánské škatulky a přemýšlel o nějakém pásu kolem paže. Jenže tehdy jsem si v mém oblíbeném tetovacím studiu, když jsem se domlouval na návrhu, všiml knížky Tetování Polynésie (nebo tak nějak) a zeptal se, jestli na ni můžu mrknout. Jako teď si pamatuju, jak jsem ji otevřel a hned na první stránce byl vyfocený potetovaný týpek stojící na šutru v moři a držící oštěp. Pod krkem měl vytetovaný náhrdelník, který když jsem uviděl, tak jsem okamžitě věděl, že tohle chci. Přítelkyně tatéra, co kreslila návrhy, mi řekla, že to zkusí překreslit jako alternativu k tomu předchozímu a uvidím, jak se rozhodnu, ale já už měl jasno.

    No, a čtvrté přišlo po delší době. Bylo to relativně těsně po mámině smrti, blížily se mi Kristovy roky a já to všechno potřeboval nějak uzavřít, byť pouze symbolicky. A když jsem hledal vhodný motiv, úplnou náhodou jsem narazil na šaolinský symbol tygra a draka, který se mi vizuálně líbil. Při následném zjištění jeho významu jsem měl jasno. Malou roli, leč ne nevýznamnou, hrálo i to, že sám jsem narozený v roce tygra. Tetovat jsem si ho nechal přesně v den mých 33. narozenin... a bylo to něco jako iniciační obřad svého druhu.
    ARGANNAH
    ARGANNAH --- ---
    Kdysi jsem snila o tom, že mi hrábne, konečně mě odvezou do blázince a já tam budu bloumat po parku, vonět ke kvetoucím keřům a vznášet se v milosrdný mentální mlze. Pak ale byla kámoška pár týdnů hospitalizovaná na psychiatrii a vrátila se s tím, že blázinec je těžká práce, přísnej rozvrh, spousta aktivit, terapií a kdečeho. Sen v hajzlu. Nová varianta: oldschool style drahý sanatorium pro neurotický ženy, co frčelo počátkem minulýho století a kam se nechávaly zavírat bohatý paničky, když, achich ach, měly nervovej šok a potřebovaly absolutní klid. Scéna je stejná: krásnej secesní barák, rozkvetlej park, ticho s cvrlikáním ptáků a chlápek připomínající Sigmunda Freuda v bílým plášti, co s vážnou tváří poslouchá nějaký moje náhodný plky a mluví na mě hlubokým uklidňujícím hlasem. Vsadím se, že tyhle zařízení určitě existujou i dneska, "blázince" pro psychicky zdravý lidi, co jenom chcípaj ze všeho, co na ně život navalil, a mají všeho plný zuby. Akorát se obávám, že účet za to bude nechutně mastnej. Nezbejvá než se jít prostě zadarmo projít do parku - a Freuda může hrát můj muž. Když si na to ještě oblíkne můj bílej plášť zakydanej od barev, budeme vypadat šíleně oba dva.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam