Kdysi jsem snila o tom, že mi hrábne, konečně mě odvezou do blázince a já tam budu bloumat po parku, vonět ke kvetoucím keřům a vznášet se v milosrdný mentální mlze. Pak ale byla kámoška pár týdnů hospitalizovaná na psychiatrii a vrátila se s tím, že blázinec je těžká práce, přísnej rozvrh, spousta aktivit, terapií a kdečeho. Sen v hajzlu. Nová varianta: oldschool style drahý sanatorium pro neurotický ženy, co frčelo počátkem minulýho století a kam se nechávaly zavírat bohatý paničky, když, achich ach, měly nervovej šok a potřebovaly absolutní klid. Scéna je stejná: krásnej secesní barák, rozkvetlej park, ticho s cvrlikáním ptáků a chlápek připomínající Sigmunda Freuda v bílým plášti, co s vážnou tváří poslouchá nějaký moje náhodný plky a mluví na mě hlubokým uklidňujícím hlasem. Vsadím se, že tyhle zařízení určitě existujou i dneska, "blázince" pro psychicky zdravý lidi, co jenom chcípaj ze všeho, co na ně život navalil, a mají všeho plný zuby. Akorát se obávám, že účet za to bude nechutně mastnej. Nezbejvá než se jít prostě zadarmo projít do parku - a Freuda může hrát můj muž. Když si na to ještě oblíkne můj bílej plášť zakydanej od barev, budeme vypadat šíleně oba dva.

Je mi 41 a dneska poprvé jsem videl Skřivanci na niti … jako nejsem negramot, miluji treba Vsichni dobří rodáci … ale na tohle jsem nemel rozpoložení , az dneska … a těžká písemka

_ANT_: Přiznávám se, že nerozumím tetování.

Nebo teda rozumím, proč ho lidi chtějí (snad), ale často nerozumím volbě obrázků, nad některými jenom kroutím hlavou, a sama jsem ani přes usilovný sebezpyt nepřišla na to, s jakým motivem bych byla tak niterně propojena, abych ho chtěla mít na sobě po zbytek života.

_ANT_: ja si na silvestra v opilosti nechal vyhendpoukovat neco na zadek (kdyz nad tim ted premejslim, tak uz si nepomatuju co tam presne mam). O rok potom jsem to korunoval koleckem na pero. To teda bolelo i pres silnou opilost. A myslim ze mi to asi staci teda :)

BERRUNA: na VŠ jsem měla totální crush na jistého profesora, který měl ve zvyku při přednáškách hodně a výrazně gestikulovat. Bylo těžké se soustředit na obsah přednášeného, když jsem celou dobu hypnotizovaně sledovala ty veliké mužné ruce, jak se hýbou sem a tam, a představovala si různé věci!

Píšu prosím a dekuji AI, maminka mě tak vychovala

Přiznám se že u mě neexistuje nic jako příjemná bolest a nechápu jak to někdo může takhle mít.
Bolest je neskutečnej voser a to jakákoliv. Nikdy ani po jinak příjemných věcech jsem neměl rád bolest. Můj sen je chodit celý den po horách bez večerní bolesti nohou a svalů.
Miluju chození po horách, ale nesnáším tu únavu potom a tu bolest. Hejbu se abych něco zažil, protože mě to baví, ale rozhodně to není proto aby mě večer kurva bolelo celý tělo.

DA_NIELA: ve starbucks jsem si dal Velký Americano. Dali mi ho do půllitru.

Poprvy v zivote mam kafe ve Starbucks. Ze "grande" znamena "stredni", slysim taky poprvy.

GRANTORINO: Neni to tak hrozny, samotny pichnuti neboli skoro vubec, horsi je, kdyz to bodnuti dostavas do toho samyho mista dal a dal (kvuli sytosti etc). Takze zalezi dost nejen na miste na tele, ale i na vzhledu kerky. Rekla bych, ze cim tenci linie, tim vic v pohode, ale od toho tu jsou urcite znalejsi lidi. A ten sprej jsem neznala, to muze bejt dost velkej pomocnik :)

_ANT_: Ale ta návykovost není v tý bolesti :D Nebo teda aspoň myslím - doufám, že roky nežiju v omylu, a nedělám to blbě :D

Co mě ale sere jsou takový ty kecy, že tetování musí bolest, a musíš si ho zasloužit. Hovno. Platím naprosto šílený prachy, abych měl na kůži něco, co se mi líbí. Že to bolí jako píča beru jako nutný zlo, a jsem fakt rád, že na mě Nayana při kérování celýho hrudníku sama od sebe vytáhla umrtvující sprej cca se slovy "se na to můžu vysrat, aby se mi tu někdo čtyři hodiny kroutil, a já to kvůli tomu zkurvila" :D Bez toho bych to totiž nedal ani zfetovanej.

_ANT_: pro mě to je jak kdy, a to bolest spíš ráda nemam - leckdy jenom "dopíčekurva au, ale za ten vobrázek to bude stát, to dáš vole", spíš votravný a k přečkání, abych se dostala ke kýženému výsledku, ale párkrát jsem se nějak dostala do strašně zvláštního headspace, že jako o tý bolesti vim, ale přece si jí vůbec nemusim všímat a tak si jí všímat nebudu, a to teda byl zážitek jak hovado, a hrozně meditativní:) Ne nějak slastnej, spíš hustě zenovej a empowering:) Ani nešlo o místo kérky, spíš asi aktuální rozpoložení a typ kérky (bodání dýl na jednom místě a míň skákání po větší ploše, kdy jsem víc nastavená na ten šok, kde to teda sakra začne bolet teď). Ale když se mi nepovede se na tohle místo v hlavě zrovna dostat, tak o to otravnější a nepříjemnější mi s každou další kérkou ten tetovací proces přijde :D Ale přiznám se, že mi to za to furt stojí, i když jehly bytostně nenávidim.

GRANTORINO: Je to jak odřený koleno, samozřejmě dost záleží na místě a aktuálním rozpoložení.

_ANT_: pro mě je to třeba jeden z nejpříjemnějších typů bolesti :D klidně bych se nechala celá natřít na černo!