V aktuální sedmičce chodím sledovat, jestli se tam objeví moje jméno.

Včera jsem si doma ve 2 hodiny ráno uvědomil, že jsem dlouho neviděl peněženku. A bylo to celkem brzo po návratu z dovky - tisíce míst, kde jsem ji mohl pohodit, nebo kde jsem si ji mohl nechat ukrást. Potichu jak zloděj jsem prohladal celý byt. Když už jsem to vzdal a přemýšlel nad walk of shame nahlašování ztracených dokladů, tak mě napadlo prohledat je jedny odporný poděděný kalhoty, co jsem v nych o dva dny dřív jel na nákup. Bylo to tam... Vždyť jsem z toho taky v sobotu tahal mincu do koša v kaufu...

Kdyz telefonuju nahatá, tak se cejtim blbě, protože mám pocit, že to ten druhý musí poznat.
Dneska mi to došlo, když mi zvonil telefon a já si v duchu řekla ,,ty vole, vobleč se."

Přihlásila jsem se a zaplatila si kurz švédštiny. Teď už se z toho nevykroutim.

Nejak mu nemuzu uverit, ze to myslel vazne a nebylo to jen takovy to slibem nezarmoutis. Kez by mi bylo o 10 let min a nemusela jsem resit, ze uz zacinam bejt na nektery veci stara.

PETGRIDUS: A poridil sis Canon?

Před dost lety jsem si chodíval číst na Nyxu do klubu o foťácích, ač v tématu jsem nebyl úplně kovaný, tak mě svým způsobem nevím proč fascinovalo, jak se tam diskutující dokázali pravidelně pohádat. Pak po nějaké době mě láska k bitvě Pentax x Nikon nějak opustila.

Čím jsem starší, tím se mi jeví lidé mého věku a sociálního postavení nesnesitelní a dělám co se dá, abych s nimi nemusel trávit čas.

Rád si čtu různý IT diskuse, kde většinou vůbec netuším, o čem je řeč.

Oba animované spider-verse filmy mě dokáží bez problémů rozbrečet - a ne na úrovni, kdy stačí uronit nějakou tu chlapskou slzu a je po včem, ale v rozsahu: plnotučný ugly cry s přerývanými vzlyky

SALVATOR: For sale: baby shoes, never worn

TRISSIE: to mi připomnělo knížku od Ondřeje Neffa - Tma

Vždycky, když jedu přes Pičín, tak se uchechtnu.

A často, když někdo dává inzerát na dětský věci, tak první co mě z nějakýho důvodu napadne je, že umřelo, ne že z oblečení nebo hraček vyrostlo.