INSEQUI: Tak bacha, u mýho táty to byl projev nastupujícího Alzheimera. Z aktivního jiskrnýho zajímavýho člověka se stal fotr válející se s alkoholem u četnickejch humoresek. Ven jde akorát do hodpody a na cigáro, přičemž začal kouřit až teď.

A nám se ho nedaří aktivizovat a na dobrý domovy je hrozná čekačka a já jsem z tý situace zoufalá, protože ani peníze navíc nejsou záruka, ba ani nějaký vodítko, že se budou k tátovi chovat slušně. A měla jsem krásný dětství a vztahy s rodičema pěkný a teď je mi před sebou stydno, že chci "otce narvat do důchoďáku", ale ta druhá možnost je taky pěkně blbá, a vlastně horší, ale to vědomí mi nijak nepomáhá.

MARKYSHA: jo a s těma lahváčema jsem se jí denně tahala já, dneska bych asi měla klid, protože by mi to neprodali. Ale pamatuju si, jak jsem se tahala s taškou do kopce, lahváče cinkaly, měnila jsem si pořád ruce, jak to bylo těžký.

No, já už o svém dětství mluvila snad stokrát na různých terapiích a i tady jsem něco utrousila, tak se mi to už nechce rozepisovat. Chci říct, že já nemůžu říct, že jsem měla jenom špatné dětství, které mi nic nedalo. Ono to bylo s oběma půl na půl, ale ode zdi ke zdi. Seznámili se v blázinci - mamka hraniční porucha a otec bipolárka, tak co čekat. Oba byli buď úplně děsivě strašný nebo zas úplně skvělý a nikdy jsem nevěděla, co přijde.
Jen se přidávám s tím, že já jsem si zas myslela, že je úplně normální, že máma vypije za den sedm lahváčů a ve "sváteční" den litr vodky.

GREATDRAKE: "A já měl strašně dlouho pocit, že to tak je všude."

Já měla hrozně dlouho pocit, že tak jako u nás je to všude, plus mínus autobus. A až v dospělosti mi začalo docházet, jak strašně špatně to bylo, že to fakt není normální, a že rodiče nemusím uctívat a neodporovat jim, jenom kvůli tomu, že to jsou rodiče. A dodnes mě naopak překvapí, když vidím, že někomu rodiče dokážou říct, že ho mají rádi, umějí a chtějí podpořit a ocenit nebo třeba prostě jen drží slovo.
Smutný.

Z některých odpovědí svých kolegů si nejsem jistá, jestli nekomunikuju s LLM.

pochazim z uplne, temer idylicke abstinentske rodiny
a vsechny psychozy, deprese a jine bolistky na dusi i tele jsem si zpusobil v puberte/ranne dospelosti chlastem, fetem a zivotnim stylem sam..

Všem těm se skvělými rodinami to trošku závidím :)

Prožil jsem mládí - a vlastně život do teď - ve velké soudržné rodině. Rodiče jsou spolu pořád. Stejně tak prarodiče i praprarodiče byli, dokud žili. Všichni milovali své děti ( a děti dětí...). Dbali jeden o druhého i o své sourozence.
A já měl strašně dlouho pocit, že to tak je všude.
A až nějak v pubertě se dostavilo poznání, že není. A že míst kde je špatně, či ještě hůř je vlastně hodně.
Ale... na to mne nikdo nevybavil. Ani vzděláním, ani zkušenostmi. Tváří v tvář situacím kdy rodiče děti opustí, či na ně jsou zlí jsem byl zcela mimo. "To jde? To je přeci absurdní. Jak to?..."
Nedokázal jsem dlouho pochopit, co přináší rozdělené rodiny. Pamatuji se na první rozvod v okolí, což byli sousedi v paneláku. Mně bylo dvanáct a to téma byla to tabula rasa tedy jsem následně mocně jsem vyzvídal co to vlastně znamená pro jejich dceru / mou kamarádku, jejich život a proč že to, a jak že to... a vůbec.
I teď je hrozně zvláštní pocit toto všechno číst. Jak z jiné planety.

Na většinu těch výpovědí prostě nejsem schopnej dát palec nahoru...
Otec byl původně narcis a alkoholik a pak onemocněl a stal se z něj narcis a "hypochondr". V uvozovkách jsme to napsal proto, že opravdu trpěl, ale na druhou stranu si dával dost záležet na tom, aby to všichni prožívali s ním. To dělá doteď. Ale jednu dobu jsem ho hodně prožíval a hledal v něm vzor.
Od malička jsem poslouchal, že na nic nejsou peníze a tak jsem se bál chtít cokoliv do školy a jezdit na výlety a kurzy, protože to stojí peníze. Dnes vidím, že je to tak, že peníze nejsou na nic co nechce přímo on. Dodnes mám problém utrácet peníze, ale bojuju s tím (dnes jsme si například koupil lístek na Cirque du Soleil a je to nejdražší lístek co jsem si kdy koupil - jsem na sebe hrdý:-))

Máma ho miluje a udělá pro něj všechno. Pravda je, že dnes už je to možná trochu vyváženější, ale spíš to vnímám tak, že už zjistil, že ji potřebuje. Nějakou dobu marodila a on zjistil jaké to je, když kolem něj stále neběhá...

Stále vzpominám na dobu, když byl dlouhodobě v nemocnici a najednou jsme doma fungovali tak nějak v pohodě. A pak najednou příšli nějaké jeho naprosto nesmyslné požadavky a mě bylo jasné, že je to jen dočasně.
Je to řemeslně šikovný člověk, ale mě nepředal naprosto nic, protože rád pracuji v klidu a on neumí dělat jinak než s nadáváním a rozčilováním se.
Dlouhodobě si jede notu, že všichni jsou kokoti a dělají všechno špatně...občas si říkám co vlastně povídá o mě, když nejsem doma.

Díky vám a tohle téma, vlastně to všechno stále držím v sobě a občas to lehce vybublá, ale rozhodně mě to asi ovlivňuje a asi bude i dál...

NEI: A pak mi pomohly drogy 😊 Rozumej psychedelika.

NEI: Asi se mnou víc o těch věcech mluvit a opakovat mi, že za to nemůžu a že mne milujou i tak. A zajímat se, o to, jak mi je. Ale u nás to bylo blbý na víc frontách a máma mi byla v afektu schopna říct, že za to můžu. I když to ten důvod nebyl. U nás se hrálo na mlčení, despekt, dusno, citový vydírání,už před tím. Světlý chvíle byly, to zas jo, ale vzpomínky zůstaly spíš na to ošklivý. Dnes je máma někdo jinej a mám s ní úžasnej vztah. Ale trvalo to dlouho a že mne vyrostl tak trochu mrzák. Nicméně i to se mi díky nim,a jejich dobrým vlastnostem, které měli a mají, byť byly hodně času překryté nezralostí, daří snad v některých ohledech přetavit v dobrý věci .

Naše rodinná anabáze je divná, nesu si z ní trauma, že nemám žádnou hodnotu. Odešla máma, za jiným chlapem , její důvody chápu, dali mi na výběr, s kým chci být a já zvolila tátu. Moje osmiletá hlava si myslela, že se máma vrátí, když nepůjdu s ní. No, nevrátila. Starala se dál, ale na dálku, občas přespala na gauči. Většinu dětství dusno, hádky. Viděla ve mě tátu,kterého si nevazila a to se dost promítlo do vztahu ke mě. Asi jsem to pro sebe rozklicovala, že, mimo jiné, to že si často připadám jako ta nedůležitá (rozumej kus hovna) je tím, že mi ten nejdůležitější člověk nedal přednost před vlastním štěstím. Nezávisle na tom, jak tomu rozumím dnes a vím,že to tak mělo být. Asi se budu prát s ruznejma démonama z týhle doby celej život, ale to, že se k sobě všichni tři moji rodiče následně chovali velice slušně a pomáhali si, ačkoliv to bylo nevyvážené a nějak prohnilé, někdy neupřímné, naučili mne chovat se slušně k ostatním v podstatě za jakýchkoliv podmínek. Nevím, jestli je to dobře. Někdy ne. Naučili mne,že život není černobílej. A že i dobrý lidi někdy udělaj nedobrý rozhodnutí a nemusejí proto být hned zlí. A že růst a měnit se dá celej život (máma). Táta už není. Otčím mě často štve, ale ...Miluju je všechny a oni mne.

GLOBALISTA: Jej, holčičí večírek, jsem pro, jak se to dělá?

Můj táta je mi vzorem nade všechny chlapy a to je taky problém. Je to Míra Dušín, ale taky už starej pes, kterej ma neuvěřitelně otravný návyky a je krute sebestřednej. Nerespektuje moje soukromí, ale je to jedinej chlap na kteryho se můžu absolutně spolehnout a ještě mě nikdy nezklamal. Mama to tu dobrovolně zabalila deset let zpátky, i přestože měla 30 let krásný manželství a taky neléčenou depresi. Ségra žije dvacet let v Americe a neviděla jsem ji od roku 2008. Slyšela jsem ji naposledy před dvěma lety. Na druhou stranu mám úžasnou síť přátel a dvě zdravý a boží děti, tak jsem každej den vděčná..

well tak to ja mel kombinaci. tatovi se kdyz me bylo trinact a segre sedm, absolutne posrala jeho milovana a vysnena prace nastupem noveho sefa, politicky dosazeneho a absolutniho egoistickeho kokota. tata zacal v podstate kazdy vecer chodit domu nalitej. desny bylo ze mel pocit ze se nam chce venovat. takze me kupr v pul jedenacty vzbudil a lihovym dechem me zacal zkouset z matiky. nebo prednaset o cnostech poctiveho cloveka. peklo na zemi. ale ja to poctive radsi vydrzel protoze o dva metry vedle spala mala segra a ja nechtel aby sel zkouset ji.
trvalo to cca rok. mama to nejdriv se skripenim zubu tolerovala protoze doufala ze je to jenom obdobi, krize, depka, prejde to apod. nadeje svitla kdyz tata dal vypoved a nasel si novou praci. ale chlastu uz se nepustil. navic nova prace byla na jednom nejmenovanem ministerstvu (skolstvi) kde se lilo normalne uz od boziho jitra a to primo na ministerske urovni, takze kdyz vam jako namestkovi za it na porade naleje sef na uvitanou dvoudecak, tak se fakt kurevsky blbe abstinuje... jo mohl tvrdit ze ma jatra, ledviny, srdce apod... ale myslim ze mu to vlastne docela vyhovovalo a mel vymluvu proc leje dal.

ve ctrnacti rozvod. strih, zvrat. on na tu rodinu vzdycky hodne byl a ted o ni prisel. otevrelo mu to oci a fest se zmenil. chlast omezil na bezny cesky standart patek po praci na petanque, pivka, sobota grilovacka, whisky, a pres tyden nic. meli jsme to tak ze kazdou stredu jsme prespavali u nej, kazdy druhy vikend u nej taky.

nasi musim teda uprime priznat, zvladi rozvod na ceske pomery s nevidanou noblesou, zadne italie, zadne hadky pred nama, zadne uplaceni deti s kym chteji byt. oznamili nam to a na rovinu se nas zeptali s kym chceme byt. chteli jsme se segrou zustat spolu a v nasem byte, takze s mamou. az v ramci hrabani pozustalosti jsem nasel dokumenty ve kterych zada svereni do pece aspon syna (me) coz on pak sam na zaklade rozhodnuti mne a segry dobrovolne stahl.
taky vztahy po rozvodu byly uplne nepochopitelny, v pohode oba sli spolu neco kuli me resit do skoly, resili vozeni nas, proste snad skoro lepsi vztah nez kdyz byli svoji. a to i v momente kdy si nasli nove partnery.

sumasumarum, je mi to lito a radeji bych vyrustal v uplne rodine, ale u nas byl ten rozvod to nejlepsi co se mohlo stat. a to vsem zucastnenym.

o mna sa tatinek staral ako o princeznu. vozil nas do skoly, robil nam svaciny, kym sa mamka rano chystala, fukala si vlasy a malovala sa. vecer navaril veceru, rozvazal nas po kruzkoch, nepil, fajcit prestal ked mama otehotnela so mnou a uz nikdy nezacal (narozdiel od matky).
skoda, ze teraz na stare kolena prepadol dezinformaciam a neda sa s nim o tom bavit.

chtěla bych zažít holčičí večírek se Sabriel a Random_night :)

ALESH: Původně jsem si říkala, že se přidám k tématu, ale pak jsem viděla zmínku o mojí nejoblíbenější droze, a musím se přiznat, že bych si nějaký MDMA dala.

Někdy mi chybí moje early twenties party girl období plný legrace - jsou to hezký vzpomínky :)

A těším se, až budu stará a nebude potřeba, abych o sebe hrozně pečovala pro dlouhý život, a budu mít další párty období.