FRK_R23: ja souhlasim, jen jsem chtel rict, ze ti lide casto spis narikaji nad sebou, nez nad nebozikem/nebozkou.

ALESH: Tomu já rozumím. Ale smrt je součástí života a pokud se někdo dožije 90 let, tak prostě přišel jeho čas.

FRK_R23: tak kdyz k nekomu mas osobni vztah, je ti lito toho ze to skoncilo. Myslim ze svoji emoci kterou citis, tezko predeleas racionalonim argumentem. A co se tyce verjne znamych osobnosti - je nevim hudebniku, hercu - tam casto litues zive - totiz sebe, protoze cast tveho sveta co te utvarela, odchazi.

Přiznám se, že moc nechápu nářek a smutek nad smrti velmi starých lidí. Smrt je součástí života. Nelitujte mrtvé, litujte živé.

Napsal jsem dopis na rozloučenou (sebevraždu neplanuji). Ale kdyby náhodou, aby po mě zůstal nějaký vzkaz, hlavně dětem a rodině. A taky přání. Chci být zpopelněn a roztroušen v zámeckém parku v Žamberku.

přiznávám se, že "když už jsem měla ty narozeniny", tak jsem se včera vykašlala na svůj nekonečný seznam povinností a nedodělků a po večeři jsem si vzala knížku a za jediný večer ji celou přečetla!
před dětma jsem takový věci dělala pořád, proč jsem přestala? bylo to boží!

Docela upřímně by mě zajímalo jestli se lidem mění vnímání reality podle toho, jak se momentálně cítěj a jak moc je to přímo úměrný.

Naopak jako že je zlej, snědl jsi moc čokolády?

JUASINHA: že jo, podle mne to bylo geniální :)

Dojal mě vítězný tanec tanečního páru na olympiádě...v příštím životě chci bý kraslobruslařka, to je tak krásný....

Už jsem si natolik navykla pracovat z domova, že když už jsem jednou za čas v kanceláři, tak úplně zapomenu, že jsou ve vedlejších místnostech lidi a začnu tu nahlas a občas i dosti sprostě nadávat. Ehm

Přiznám se, že za měsíc budu mít dovolenou v teplých krajích za sebou... po asi 16 letech..

Priznavam se, ze bych rad odjel do teplych kraju na dovolenou...

Delam porad dokola stejny chyby a nepoucim se z nich ani za mak.

_ANT_: má to prostě něco do sebe :-)
my máme čtyři děti, z toho dvě se speciálníma potřebama, takže pořád žongluju s prioritama, seznamama a "co se musí udělat/zařídit", v práci totéž, a prostě ten tejden, kdy největší rozhodnutí dne je "dám si teď Sex on the beach, nebo Tequila sunrise?" je čirý blaho, a vůbec se za to nestydím :-)

TRISSIE: ja jsem prave po ty posledni bezprogramovy dovoleny s rodicema v Tunisku byla tak strasne otravena, ze jsem od ty doby mela potrebu zazit toho na dovolenych co nejvic, nebo minimalne hodne. Cestovat, objevovat, presouvat se. Letos jsem mamu vytahla do Thajska s tim, ze se budem valet. A uzivam si to snad vic nez ona. Cesta teda byla dlouha a narocna, ale od ty doby jen chill. Mam psychicky narocnou praci a tadyto vypnuti jsem zrejme potrebovala.

_ANT_: já se přiznávám, že tyhle dovolený miluju. Jednou za rok prostě nic neřešit, jen vegetit, nula povinností a nula mental load, od chvíle, kdy předám na letišti kufry, se stará někdo jinej.
A fakt to není tím, že bych se nedomluvila nebo nedokázala zařídit nebo se bála jet někam, kde nejsou češi (loni jsem třeba na vlastní pěst vyrazila objevovat Paříž a okolí), ale potřebuju prostě na týden maximálně fyzicky i psychicky vypnout.

Priznam se, ze jsem po 20 letech na dovoleny, kde mame v planu se z 90 % jen valet, relaxovat a jist. A kdo by to byl rekl, ale fakt se na to nejvic tesim. Treti den a zatim je to super. Starnu?!