VERSONNENHEIT: Nepsala jsem nic o tom že se k lidem chovám nepříjemně a nepřátelsky. :-)

Kdybych to, co právě teď ty napsala já, tak by mě dřív nebo později někdo zbuzeroval že dávám nevyžádané rady ...

Vlastně přenášíš osobní zkušenost a tou se mi snažíš jakoby pomoct a toho si moc cením, ale na moje stíny a nevědomé procesy to zkrátka není aplikovatelné protože jsem mnohem "psychicky nemocnější", než ty.
Minimálně pokud to budeme brát podle počtu hospitalizací a užívané medikace.
Takže ještě jednou díky, ale ... Ne.

NEI: Možná to, že nejsme oblíbení, je někdy jen náš dojem a chybné vnímání toho, jak se k nám druzí chovají. A možná je občas fajn zkusit jít té oblíbenosti naproti a začít se jako první chovat vstřícně a přátelsky.

Já jsem tenhle pocit, že nejsem oblíbená, měla v sobě hodně dlouho. Přitom poslední roky zažívám pravý opak a kam přijdu, tam si mě lidé oblíbí. Když jsem se po měsíci vrátila z dovolené, kolegyně mi dokonce řekla něco v tom smyslu, že je super, že jsem zpátky a že jí chyběly moje vtipné hlášky i to, jak se pořád usmívám.

Z autobusu a z kina me vzdycky hrozne boli kolena :D

NEI: Fandím ti. Proces poznávání se a učení se hacknout věci, který nám nejdou nebo je děláme notoricky špatně kvůli tomu, co si táhneme s dětství, neurodivergenci nebo nějaké poruše, je strašně fajn, protože člověku přinese aspoň trochu vnitřního klidu a pocitu, že není ztracenej. A že je sám se sebou kámoš a umí si pomoct.

Jsem poměrně velkej lůzr a mám často v životě prostě smůlu.
Nejde to změnit a proto to musím alespoň přijmout.
___

Nejsem oblíbený člověk protože mám zvláštní a příliš odlišnou povahu od normy.
Většinu života jsem s negativními vnějšími událostmi vůbec neuměla pracovat, protože mě to zkrátka nikdo nenaučil, respektive naučil blbě.
Změnit to možná jde, možná se to vážně děje, ale velmi omezeně a neuvěřitelně těžce.

___

Ale snažím se zakazovat si sebelitovat se, i když jdu do propadu.
Místo toho musí nastoupit vůně, svíčka, mateřídouškový rajec a milované kamarádky a kamarádi.
A tečky.
Spousta barevných teček.

mam od posleneho velkeho rochodu (4 roky) uzkostnu vztahovu vazbu. prejavuje sa to nie v baliacom procese, tam o nic nejde, ale presne po 3 mesiacoch po zapocati kontaktu s danym clovekom v momente, ked uz sa nejedna o zoznamovanie, ale je to presne ten moment, ked vam na tom druhom zacina zalezat.

VESTIGIA: nj, na stavbe je malta s primhourenim oka bila .. a omitka tenkrat taky :) u chirurgu jsem myslel, ze je to kvuli tomu, aby snadno zjistili, jestli je to potreba vymenit ..

Ale argument s belenim zni neprustrelne :)

URPUTNIK: protože bílé oblečení jde vyvařit / prolít bělidlem. Stejný důvod, proč v bílém operovali chirurgové.

URPUTNIK: já mám pocit, že v té době to bylo celkem běžné pracovní oblečení. I na stavbách se to nosilo. Mrkni třeba na Světáky. Asi to nebylo úplně bílé, možná světle šedé, kdo ví. Ale je to zajímavý postřeh.

ADELHAIDA: Král Šumavy ;-)
A přiznám se, že když mě muž nutí chodit po neznačených cestách (ne, nejsme blbci a nelezeme do míst, kam se nesmí, na to máme Šumavu moc rádi), tak na tu Švorcovou často myslím taky. Přestože jí tam tu slať vytvořili uměle :-)

Od okamžiku, kdy mě papírová mapa v okolí Borových Lad zavedla do rašeliniště, používám radši mobil. Uznávám, že ta mapa byla někdy ze 70.let a ta žlutá značka vypadala velmi omšele, ale stejně! Málem jsem zahynula jako Švorcka v Pánovi Šumavy:-)

KOPRETKA: Taky jedu papírovou. Sere mě v lese čumět do mobilu.

FRK_R23: taky chodím s papírovou.. tuhle jsem potkala takový dva zkušený čundraky a když jsem vytáhla mapu ve fólii a ptala se, která z těch cest je hezčí, tak byli dost v šoku.. mno možná asi i tím že malá holka v růžových šatičkach s velkou krosnou se objevila tam kde by ji nečekali a hlavně nocovala tam, kam oni už v noci nedošli..

NEI: