RANDOM_NIGHT: It’s a ‘tism thing. <3

Já mám pocit, že jsem natolik neoblíbený a neoblíbitelný člověk, že to hraničí se ztrátou práva na existenci. Tak dělám humory, aby moje existence byla tolerována.
Anebo jsem možná jenom takový hezčí Chanandler Bong.

Přiznám se, rád bych viděl ženu, která má "vtipné hlášky a pořád se usmívá".

Nonsense. :D

NEI: A já jsem ti žádnou radu nedala, bylo to pouze obecné zamyšlení v reakci na větu, která mě hodně zaujala - "Nejsem oblíbený člověk protože mám zvláštní a příliš odlišnou povahu od normy."

VERSONNENHEIT: Nepsala jsem nic o tom že se k lidem chovám nepříjemně a nepřátelsky. :-)

Kdybych to, co právě teď ty napsala já, tak by mě dřív nebo později někdo zbuzeroval že dávám nevyžádané rady ...

Vlastně přenášíš osobní zkušenost a tou se mi snažíš jakoby pomoct a toho si moc cením, ale na moje stíny a nevědomé procesy to zkrátka není aplikovatelné protože jsem mnohem "psychicky nemocnější", než ty.
Minimálně pokud to budeme brát podle počtu hospitalizací a užívané medikace.
Takže ještě jednou díky, ale ... Ne.

NEI: Možná to, že nejsme oblíbení, je někdy jen náš dojem a chybné vnímání toho, jak se k nám druzí chovají. A možná je občas fajn zkusit jít té oblíbenosti naproti a začít se jako první chovat vstřícně a přátelsky.

Já jsem tenhle pocit, že nejsem oblíbená, měla v sobě hodně dlouho. Přitom poslední roky zažívám pravý opak a kam přijdu, tam si mě lidé oblíbí. Když jsem se po měsíci vrátila z dovolené, kolegyně mi dokonce řekla něco v tom smyslu, že je super, že jsem zpátky a že jí chyběly moje vtipné hlášky i to, jak se pořád usmívám.

Z autobusu a z kina me vzdycky hrozne boli kolena :D

NEI: Fandím ti. Proces poznávání se a učení se hacknout věci, který nám nejdou nebo je děláme notoricky špatně kvůli tomu, co si táhneme s dětství, neurodivergenci nebo nějaké poruše, je strašně fajn, protože člověku přinese aspoň trochu vnitřního klidu a pocitu, že není ztracenej. A že je sám se sebou kámoš a umí si pomoct.

Jsem poměrně velkej lůzr a mám často v životě prostě smůlu.
Nejde to změnit a proto to musím alespoň přijmout.
___

Nejsem oblíbený člověk protože mám zvláštní a příliš odlišnou povahu od normy.
Většinu života jsem s negativními vnějšími událostmi vůbec neuměla pracovat, protože mě to zkrátka nikdo nenaučil, respektive naučil blbě.
Změnit to možná jde, možná se to vážně děje, ale velmi omezeně a neuvěřitelně těžce.

___

Ale snažím se zakazovat si sebelitovat se, i když jdu do propadu.
Místo toho musí nastoupit vůně, svíčka, mateřídouškový rajec a milované kamarádky a kamarádi.
A tečky.
Spousta barevných teček.

mam od posleneho velkeho rochodu (4 roky) uzkostnu vztahovu vazbu. prejavuje sa to nie v baliacom procese, tam o nic nejde, ale presne po 3 mesiacoch po zapocati kontaktu s danym clovekom v momente, ked uz sa nejedna o zoznamovanie, ale je to presne ten moment, ked vam na tom druhom zacina zalezat.

VESTIGIA: nj, na stavbe je malta s primhourenim oka bila .. a omitka tenkrat taky :) u chirurgu jsem myslel, ze je to kvuli tomu, aby snadno zjistili, jestli je to potreba vymenit ..

Ale argument s belenim zni neprustrelne :)

URPUTNIK: protože bílé oblečení jde vyvařit / prolít bělidlem. Stejný důvod, proč v bílém operovali chirurgové.

URPUTNIK: já mám pocit, že v té době to bylo celkem běžné pracovní oblečení. I na stavbách se to nosilo. Mrkni třeba na Světáky. Asi to nebylo úplně bílé, možná světle šedé, kdo ví. Ale je to zajímavý postřeh.

ADELHAIDA: Král Šumavy ;-)
A přiznám se, že když mě muž nutí chodit po neznačených cestách (ne, nejsme blbci a nelezeme do míst, kam se nesmí, na to máme Šumavu moc rádi), tak na tu Švorcovou často myslím taky. Přestože jí tam tu slať vytvořili uměle :-)

Od okamžiku, kdy mě papírová mapa v okolí Borových Lad zavedla do rašeliniště, používám radši mobil. Uznávám, že ta mapa byla někdy ze 70.let a ta žlutá značka vypadala velmi omšele, ale stejně! Málem jsem zahynula jako Švorcka v Pánovi Šumavy:-)

KOPRETKA: Taky jedu papírovou. Sere mě v lese čumět do mobilu.

FRK_R23: taky chodím s papírovou.. tuhle jsem potkala takový dva zkušený čundraky a když jsem vytáhla mapu ve fólii a ptala se, která z těch cest je hezčí, tak byli dost v šoku.. mno možná asi i tím že malá holka v růžových šatičkach s velkou krosnou se objevila tam kde by ji nečekali a hlavně nocovala tam, kam oni už v noci nedošli..