FINSON: tak já se na ně nemračím, ale už nemusím být u všeho, jsem si jistá, že toho tatínka to taky už sralo :-D
MICHELLEDANIELS: v obyčejném couráku není ani jedno. A ani to nevyžaduju, mně to vadí, já jdu jinam.
ACKO: no taky to se svými puberťáky fakt dost nedávám, ale snad je nervově nepoškozuji jako oni mně. Ale u nás je to spíš, že mají problémy sami se sebou, trápí se a moc se mi nedaří jim pomoct. Ono je to taky vlastně podobný jako s tím miminem. Taky neví, co vlastně chtějí, co je štve a reagují obráceně a zástupně a víš úplně stejný hovno jako s tím miminem.
ERRTU: já je taky nikdy nebila, nemohla bych. Já vlastně na ně ani moc neřvu, on na to stačí ex. Já obecně moc neřvu, mně nedělá dobře ani, když řve někdo jinej, ani když řvu sama. I když mívám uštěpačné ironické poznámky, což je pro ně často horší než to řvaní, si nevybereš.

MICHELLEDANIELS: deti jsou jako prdy. kazdy zvladne jen ty svoje :)

MARKYSHA: budu kamenovan ale souhlasim s nazorem (neni muj, nekde jsem to cetl) ze prvni tri roky mate doma zkratka a dobre maleho primata.
ja uz bych ti prvni tri roky nerozdejchal. tu dobu kdy to dite zvlada jediny zpusob reakce a projevu.
mam hlad = plac! nemam hlad = plac! chce se mi spat = plac! nemuzu usnout = plac! neco me boli = plac! neboli ale mohlo by... - plac!
to blaho kdyz vam dite na dotaz konecne ukaze ze ho boli brisko a vy muzete zacit resit konkretni problem, to je absolutni nirvana kterou bezdetny proste nepochopi. zvlast kdyz vam dite trpi na pravidelne zanety stredniho ucha.

Mně to přijde roztomilý pořád a na rodiče s dětmi se usmívám.

MARKYSHA: tak zase je to prijemnejsi, nez kdyz na cely vagon vyrvavaji videa z telefonu, ale chapu :)

MICHELLEDANIELS: no ani nezapomněla :-))) Doteď mě to budí ve zlých snech, ale byla jsem strašně trpělivá maminka. Ještě před pár lety bych se chápavě usmívala. A dneska? Dneska jsem nakonec šla do jiného vagónu :-)))

Už bych nemohla mít malé děti, strašně by mě sraly. dneska jsem jela courákem s tatínkem a tak dvouletým chlapečkem. On pořád "Mašinta jede", v zastávce "Mašinta štojí. Pjoč? Mašinta pípa. Pjoč?" a pořád dokola a že těch zastávek, ale bylo 😀

Nosím ponožky v sandálech. Ponožky jsou černé, já jsem celá v černém, sandály jsou růžové. Ty pohledy stojí za to :D

Přiznám se, že často cejtim stud. Většina lidí, který mi svěřujou časti svejch životních příběhů dostali v životě fakt naloženo. Těžko říct, že by za něco z toho mohli sami. Vlastně jen reagujou na ty zkurvený podmínky a trpěj nedostatkem dovedností, co je holt nikdo nikdy neučil.
Naproti tomu já, si za většinu těžkostí v životě můžu sám a ani ve čtyřiceti nemám dost aktivního rozumu, abych v tom nepokračoval. Možná je to nějakej podivnej způsob nastolování rovnováhy ve světě, ale to mě neuklidňuje.

Stydim se za to, že mám fakt velký privilegium. Milující rodina, super kámoši, bezva práce i nějaká kariéra, neumírám, ale stejně mě jednou za čas napadne, že bych s tím životem mohl pořádně zatřást a otestovat, jestli se rozpadne.

Kdybych věřil na uklidňující interpretace napadla by mě domněnka, že si to privilegium nezasloužim a tak ho zkrátka sabotuju, ale myslím, že jsem se spíš nikdy nenaučil si darů co mám poctivě a úplně vážit.

MAR_TINA: Skvělej záběr. A teď se přiznej, cos mu řekla, že je tak angry.

SAAYURI: Tak to je hodně zákeřný a zlý :)

SAAYURI: to je vysoký level. Já posílám jen reálné angry birds :D

Ukladam si z Nory obrazky Marusky Ruzickovy a kdyz me muj muz sere, za trest mu je posilam. :D

Nadávám na Alianci pro rodinu, autocorect to přepsal na
"A lívance pro rodinu" :D, což mne upřímně rozesmálo, tak jsem to nechala... A odteď už jim asi jinak neřeknu....

Dnes jsem byla za kočku.
Prospala jsem skoro celý den a teď už taky půjdu spát... Mňau.

Někdy mi přijde hot Dwight Schrute 😑

GREAT_R: já ji sleduju, protože se mi líbí jeji osobnost a působí na mne hrozně pozitivně :)