V nemocnici a pak doma na nemocenský se mi podařilo se celkem odizolovat od takovýho toho všedního stresu. Dopředu jsem si to naplánoval, ať mě nikdo a nic nesere, jak dovka... Ten návrat zpátky mě sere, ta tíha těch všedních starostí, lítosti nad věcima, co se nedařej dobře, nebo jsou prostě v prdeli... Jak já bych rád zase zdrhnul, ale to moc nemá cenu.