Tak teď jsem zrovna fakt vděčná za živost vjemů ve svých snech. Když jsou nepříjemné, tak teda nic moc, ale dneska v noci to teda rozhodně nepříjemné nebylo.

Obrovské díky za nikdy neumírající přátelství. Za to, že se pořád rádi sejdeme.

Děkuju NYXovi za tuhle platformu, včera jsem si uvědomil co všechno do mého života tahle socialni sit z casu kdy ten pojem jeste nic neznamenal prinesla!

// jdu si zaplatit premium ;)

Děkuji, že jsem si mohla splnit svůj sen vystudovat medicínu, že ji mohu praktikovat a že i když jsem praktický lékař tak dělám dětské preventivní konzultace tak jak jsem si vlastně přála, víc než to být rodinnou lékařkou. Jsem také moc vděčná za to, že je na mne můj muž tak hodně ohleduplný a milý.

Dneska ráno mi došlo, že ta cesta k radostnějšímu prožívání je v tom, že začneme fakt systematicky a vědomě vnímat úplné maličkosti, které nejsou negativní, ale jsou třeba nějak pěkné, správné, legrační. Takových věcí je totiž každý den k nalezení spousta, ať je vám jakkoli. Když je vám zle, tak vidíte snáz ty věci, který jsou velký špatný. Ale ty malý tu prostě jsou úplně vždycky, je jich totiž fakt spousta. Fungujou jako malý světýlka po cestě k těm větším radostným věcem, kterých bychom si jinak nevšimli (protože jsou vzácnější a třeba se jenom mihnou).
Dneska jsem proto vděčná, že jsem si všimla té paní, co po svém psíkovi poctivě uklidila bobek z chodníku; že jedna babička v tramvaji (mohlo jí být k 80 letům) měla velmi barevný batůžek s logem, na němž bylo černé srdce se zkříženými hnáty; že vás tolik má důvod být za něco vděční a že to auditko zřejmě zatím pěkně funguje; že se dneska kluci v kanclu vzájemně podporovali, že si sebe váží, napůl ze srandy, ale zároveň napůl vážně, protože se všichni cítili nějak rozladění a smutní; že jsem po dlouhých týdnech, možná měsících, spala poprvé celou noc v kuse až do rána; že kocour hlídkoval ráno u mého polštáře a uklidňujícně vrněl jako empatický chundelatý polštář; že ten obrázek, který jsem včera malovala, ještě potřebuje nějaké finální úpravy a dnes ráno jsem krásně uviděla, které. Děkuju.

díky za každé nové ráno.

Za uvědomění, které mi umožnilo a stále umožňuje navracení se k sobě.

Jsem vděčný za všechny ty roky, kdy jsem byl zdravý.

Děkuju svým kočkám za to, jak jsou vlídné, milé, přítulné, legrační, jak vycítí, když je mi zle a jak starostlivě mňoukají, když náhodou jsem příliš dlouho v koupelně (a já jim pak musím říct, že jsem v pořádku, jen si myju vlasy, tak mi to trvá a ony se pak uklidní), jak mě každou noc hřejou v posteli. Jsem jim vděčná, že nic nijak moc nedemolují a jejich pouhá přítomnost zvelebuje a zútulňuje můj byt.

Děkuji za svou dnešní dobrou náladu a pocit otevřeného srdce budíku navzdory.

dík za chlast

Děkuji za to, co v životě poznávám, koho potkávám, co můžu na vlastní oči vidět, svýma ušima slyšet, svýma nohama prochodit.. Děkuju za lidi kolem sebe, na který mám neuvěřitelný štěstí. Děkuju za rodinu, která je pevným přístavem. Děkuju za les, který mě před pěti lety nalákal z města a z kterého už nikdy nechci odejít. Děkuji za může bývalé i současného, díky kterým jsem tam, kde jsem. Díky za děti, které mě každý den učí zodpovědnosti. Děkuji.

Za to, že si konečně dokážu říct, že něco není pro mě, místo toho, abych se donekonečna přizpůsobovala a připadala si nedostatečná.

velky diky moji rustinarce ze zakladky z dob revolucnich, ktera mela aprobaci pouze na dalsi exotickej jazyk a diky tomu sem ted tam kde sem (i kdyz teda asi jedinej z cely tridy)... diky tomu sem zcela zodpovednej za zivot muj i mych potomku bez moznosti zadnich vratek v podobe famile a vseobecnyho zazemi, coz me nesmirne tesi.

za něj a za jeho trpělivost;)

Děkuji za další podnět ke kultivaci vděčnosti ;)

Jsem vděčný svým rodičům za to, že si utrhovali od huby a platili mi nejdražší jazykovku a ze mě nevyrostl "nikam nejedu protože neumím anglicky"....

za svou práci